Chtěl jsem napsat naprosto neerotické drabble, ale tak úplně se mi to nepovedlo. Pokušení bylo příliš silné... Příběh se odehrává chvíli poté, co Usagi vyhrál svůj první turnaj a dostal od Lorda Mifuneho svůj první meč. Tedy, vlastně dva meče... ale to už by bylo moc složité.
Konečně se Usagi mohl na chvíli vytratit a být sám. Srdce mu bušilo ještě víc, než při závěrečném souboji. Opatrně a pomalu, aby si co nejdéle užil tento okamžik, vytahoval meč z pochvy. Nádherný řap. Umělecky vytepaná cuba - ochrana ruky. A čepel samotná...
Nikdy neviděl tak dokonalé zakřivení. Tak úžasný lesk. Tenoučké vrstvy zbroušeného kovu odrážely světlo slunce jako duha.
Ale hlásek v jeho hlavě se tak snadno odbýt nenechal. "Tak kvůli tomuhle jsi mě opustil? Neboj se, nic ti nevyčítám. Buď šťastný..."
Usagimu vhrkly slzy do očí a zabořil obličej do trávy. Všechna radost byla pryč.
"Promiň, Mariko," zašeptal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Oj, to je smutně krásné.
Danae