My jsme TI

Nábřeží se leskne deštěm. Dlažební kostky kloužou, člověk si musí dávat majzla, když v běhu zahýbá do zatáčky.
„Stůjte, darebáci! Já vás dobře viděl! Nechám si vás zjistit! Poč... Jauvajs!“
Hlídač z kurtů si zjevně majzla nedával. Stejně nás nedostane. Na to by si musel přivstat....
Smějeme se jako blázni. Zítra ho převezeme znovu. A potom zas. Známe všechny zkratky. Tmavý průjezdy. Díry v plotech. Zídky, který se dají přelézt.
„Lexo! Dělej,“ křiknu a vytáhnu toho padavku nahoru. Odře si loket, ale ani necekne. Navzdory andílkovský tváři je totiž jeden z nás. A my jsme TI.
Přístavní čtvrť máme přečtenou...