41. část - Marzak

Na úpatí hory Braaz svítá později než jinde. Obyvatelé vesnice, vklíněné mezi horské velikány, se probouzejí do ranního šera a než se na obloze nad nimi objeví sluneční kotouč, už dávno se věnují své práci. Kdo chce ve zdejších horách přežít, nesmí zahálet. Jeden den se podobá druhému. Rok za rokem plyne.
Marzak se ve vesnici narodil. Dodržoval pravidla předků. Jistým krokem mířil den za dnem ke stejnému místu na hřbitově, kde spočíval jeho otec, děd i praděd. Na změnu nečekal.
Ani ten den, kdy změna přišla, se od ostatních příliš nelišil. Po probuzení patřila první Marzakova myšlenka Bohu. Opatrně protahoval mrazem zkřehlé prsty a přemýšlel, proč Slunce tolik váhá, než nahlédne do jeho vesnice a poskytne jí životodárné teplo.
Nahoře na pastvinách, obklopený stádem, sledoval jak obloha světlá a ostrý vítr vysouší z kamenů kolem cesty rosu. Myslel na Boha, když Slunce vystoupalo výš a jeho zátylek jen hořel pod doteky nelítostných slunečních paprsků. Proč Bůh nedovolí stromům, aby kolem horských pastvin vyrostly tak, aby poskytly kýžený stín?
V poledne se vmáčkl do rozsedliny k prameni a když si zátylek oplachoval chladnou vodou, vzpomněl si na pokoutně vyprávěný příběh, který si nikdo nedovolil vynést mimo vesnici. Stejně jako ostatní ve vsi byl první První pastavcem. A jednoho dne mu prý vítr hned ráno shodil kloubouk do hluboké rokle. Strávil celý den na slunci s nepokrytou hlavou. Každý vesničan ví, co může způsobit sluneční úžeh. Každý z vesnice je od dětství veden k tomu, aby se ho vyvaroval. Nikdo nestojí o bolest, nevolnost a zmatení mysli. A tak se ve vsi vypráví, že večer toho dne se první První nevrátil se svým stádem, ale vystoupal na vrchol hory Braaz a za svítání tam uzavřel dohodu s Bohem.
Marzak zahnal hloupé myšlenky a vrátil se k podstatným věcem. Opravil zídku v místě, kde se vysypaly kameny. Prakem zahnal dravce kroužícího nad mláďaty. Slunce na jeho snažení jen blahosklonně shlíželo.
Když se den nachýlil, nastal čas návratu. A tehdy přišla malá nečekaná změna. Cestou k vesnici zabloudil Marzakův pohled k vrcholku hory Braaz a tak se stal prvním, kdo zahlédl zlatavý odlesk na cestě. Marzak strnul. Ze vzdáleného odlesku se během chvíle stal mladý muž v zářivě bílé říze, který se při sestupu dolů opíral o hůl, na jejímž vrcholu byla připevněna zlatá plaketa. Marzak o Sluneční Berle slyšel, ale neuvědomil si, že ji má právě před očima. V jeho představách byla větší, honosnější a zářila stejným spalujícím světlem jako Slunce.
Ve vesnici, kde se jeden den podobá druhému, byl náhle se objevivší mladík středem pozornosti. A tak ho poslouchali, i když zprvu mluvil tak tiše, že ho slyšel sotva ten, kdo stál vedle něj. Ale mladíkova slova byla tak pobuřující, že si je žádný z posluchačů nechtěl nechat jen pro sebe. Letěla od ucha k uchu a šířila se jako záplava. Když se dostala k Marzakovi, otřásla jím.
Bůh se hněvá! Chrámoví kněží si usurpují více moci, než jim náleží. Je třeba se zasadit o nápravu.
A proto boží syn, vrácený ze smrti, sestoupil na vrchol hory Braaz, na stejné místo, kde Bůh uzavřel svou dohodu s lidmi. Na místo, kde se zrodil víra. Na místo, odkud vzešel Chrám.
Marzak naslouchal. Synova slova mu pronikala do krve, proudila údy a nakonec se usadila v srdci.
Chrámoví kněží si usurpují více moci, než jim náleží!
Je třeba vzít zbraň a vést spravedlivý boj!
Synova slova sílila s každým opakováním. U některých došla sluchu, jiní se ptali: Kdo je ten muž, jenž sestoupil z hory? Jaké má důkazy? Jaké dá záruky?
A hádky končívaly krví.
Marzak se smál těm, kdo mluvili o falešných spasitelích. On přece viděl, jak k nim boží syn sestupuje. On věděl, že jsou jeho slova skutečná.
Chrámoví kněží si usurpují více moci, než jim náleží!
Proto se Marzak přidal k následovníkům božího syna. Protože v něm vzklíčila myšlenka, že moc, která bude jednomu uzmuta, spadne do klína druhému. A kdo jiný než ten, kdo se jako první přidal k vítězné revoluci by měl mít větší šanci urvat si svůj díl moci a bohatství?
Marzak kráčel v Synových stopách, plnil rozkazy a doufal v nejlepší. Nenapadlo ho ptát se, kolik je mezi lidmi Marzaků, kolik jich vykročí stejnou cestou a kolik jich, než dojdou do cíle, padne.