Čtvrtá kapitola

„Kamerový systém uvnitř žádný není, protože společnost dbá o soukromí svých pracovníků,“ škrobeně pokračuje Málek, „ale při troše štěstí se podaří vytáhnout data z výtahu a ze systému otevírání dveří u schodů – oboje funguje jen na kartu. Každopádně kamerový systém na Evropské je bohužel mimo. Prochází kompletní výměnou, která se poněkud protáhla.“

„Dopravní. Zase se tam flákaj,“ zabrblá Jahoda.

„Ani ne,“ odpoví Málek, „ale bohužel vlivem nepříznivých okolností se práce na výměně jaksi zdržely.“

„Jakých okolností?“ vybuchne Jahoda. „Šlendriánu se teď říká okolnosti?“

„Řekl bych vám to, šéfe, ale zakázal jste mi používat jistá slova na „k“ a „l“.

„Kamery a lempl?“ zeptá se doktor, který dohlíží na nakládání těla na nosítka.

„Ne,“ odpoví Málek, „koronavirus, karanténa a lockdown.“

„Hmmm,“ odtuší Jahoda, „to je všechno?“

„Ještě jedna špatná zpráva, šéfe. Odveleli mě na případ loupežného přepadení v Troji. Volal váš šéf, že má málo lidí, protože nastala ta nepříjemná situace spojená s písmeny „k“ a „l“.“

„A proto bere lidi mně?“ zaburácí Jahoda, „to mám všechno oběhávat a obvolávat já? Sám? V mém věku?“

„Pošlou vám někoho k ruce,“ zalistuje Málek v nepostradatelném notýsku, „už tu vlastně měla být. Nadporučice Lesní.“

„Ženská?“ zavyje Jahoda.

„Lesní?“ vyprskne šéf techniků, který dobaluje poslední fidlátka, „to budete ale sladký pár, pane majore Jahodo.“