Doma jsem si představovala sníh jako velkou hromadu citronového sorbetu, ale onen první sníh na Thornfieldu vypadal úplně jinak. Byl sypký jako tapioková mouka, jemně křupal pod nohama a legračně studil na holé kůži.
Strávila jsem dobrou hodinu v parku, vyhazovala jsem do vzduchu celé náruče sněhu a nechala si jej padat do vlasů, lemem sukní jsem v něm umetala cestičky, prosívala jsem sníh mezi prsty jako krupici a nakonec jsem z něj umačkala hrudku a delikátně z ní ukusovala jako z vybrané lahůdky.
Potom jsem zaslechla hlasy a smích. Na svahu za pobořeným plotem dovádělo několik dětí. Honili se, s výskáním se vrhali do sněhu a váleli v něm sudy.
Chvíli jsem je z dálky pozorovala a jasný den pomalu temněl. Pod žebry mi rostl kámen, bolel a tlačil. Za chvíli jsem se skoro ani nemohla nadechnout. Dívala jsem se na ty cizí děti a myslela na svého ubohého sladkého chlapečka kdesi daleko za mořem.
Co tady vůbec dělám? Měla bych být s ním, tisknout ho, tisknout ho pevně k sobě. Ale byl pryč a v mé prázdné náruči zbyl jenom sníh.
Svezla jsem se na zem a zoufale se rozplakala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutná nádhera. Moc se Ti to
Aplír
Smutná nádhera. Moc se Ti to povedlo. Líbí se mi popis seznámení se sněhem.
Děkuju za vlídný komentář.
Minehava
Děkuju za vlídný komentář.
Ten začátek je takový
Aveva
Ten začátek je takový optimistický, jak si sníh užívá (moc krásné, úplná dětská nezkalená radost z toho čiší), takže ten konec přichází fakt jako ošklivá facka.
Moc dobrý.
Mimochodem, Bertin syn je kanonickej nebo tvůj? Já Janu Eyrovou četla strašně dávno a přiznávám, že si vybavuju hlavně to, že mi hlavní hrdinka nebyla moc sympatická :o)
Děkuju, jsem ráda, že se
Minehava
Děkuju, jsem ráda, že se záměr podařil.
Mám za to, že syn kanonický není.
Já jsem četla Janu Eyrovou poprvé v osmé třídě a byla jsem z ní úplně unešená. Pak jsem to četla znovu v dospělosti a to mi lezl na nervy pan Rochester. Jana ho má za romantického hrdinu, ale podle mě se k ní celou dobu nechoval hezky. I když můj pojled je určitě daný tím, jak se za těch sto let proměnila společnost.
Tak mi napadlo, že v knihe o
wandrika
Tak mi napadlo, že v knihe o Berte nikto nič nevedel s výnimkou tej opatrovateľky. Ostatní myslím počuli len nejaké nejasné náznaky. (Preto sa o tom aj Jana dozvedela tak neskoro.) V tomto príbehu už o nej vedia všetci v okolí Thornfieldu. To len tak uvažujem, ako sa s tým v príbehu vysporiadaš. "Zabudnú" schválne, alebo to pán Rochester nejako zariadi, aby sa o nej nehovorilo?
Hmm, to je zajímavé. Ale i v
kytka
Hmm, to je zajímavé. Ale i v knize se v domě o dámě v podkroví vědělo, jen před Janou to z rozkazu pana Rochestra tajili. Jen se dohadovali, kdo to vlastně je, jestli sestra nebo milenka.
Nemyslím, že o ní ví všichni.
Minehava
Nemyslím, že o ní ví všichni. Viděli nějakou dámu v thornfieldském parku. O její totožnosti se mohou jen dodadovat :)
Nebo mi něco uniká?
No ja myslím, že pokiaľ sa
wandrika
No ja myslím, že pokiaľ sa niečo na vidieku dôsledne netají, tak si to ľudia proste povedia medzi sebou. Až tak veľa nových vecí sa tam nedeje a príchod novej panej z exotických krajín je predsa novinka číslo 1!
(Ale sú to len moje domnienky :))
To je pravda. Sama jsem
Minehava
To je pravda. Sama jsem zvědavá, jak se s tím Rochester popasuje. Děkuju za užitečný postřeh!
Ten popis prvního setkání se
Eillen
Ten popis prvního setkání se sněhem je úžasný! Celkově je ta kapitola taková krásná, hravá... A pak přijde to kruté vzpomenutí si.
Opravdu skvěle napsáno
Moc děkuju.
Minehava
Moc děkuju.
Ty popisy jsou tak krásné -
Birute
Ty popisy jsou tak krásné - sníh jako tapioková mouka, kámen, kteý roste pod žebry.
Vážně skvěle funguje, jak Bertha porovnává věci se svou vlastí, pořád je s ní propojená a v téhle kapitole se ukázalo, jak moc to platí.