Plány a strategie
- Číst dál
- 3 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jana Eyrová (Charlotte Brontë)
Kapitola 15 Kajánský pepř
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kapitola 14 Nečekaná žádost
Příběh první paní Rochesterové
- Číst dál
- 10 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kapitola 13 Okradená
Rebelský pokus o pokračování starého příběhu o první paní Rochestrové.
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nečekaná návštěva
"Dobré jitro, paní Poolová," řekl Fairfax. Mou přítomnost jako obvykle zcela ignoroval. "Jak se dnes daří vaší svěřence?"
"Docela slušně, děkuji," odpověděla moje žalářnice.
"Slušně?!" vykřikla jsem a narovnala záda v zoufalé, marné snaze o trochu důstojnosti.
Pak jsem uviděla tu jeho bledulku. Ta krutost, přivést mi ji ukázat rovnou od oltáře! V tu chvíli se mě zmocnilo šílenství. Skočila jsem po něm: vážně bych ho uškrtila! Bránil se, samozřejmě, ale zoufalství mi dávalo sílu a on se bál udeřit mě přede svědky. Nakonec mě přemohl, svázal mi ruce, připoutal k židli.
Křičela jsem, plakala a zuřivě se zmítala. Marně.
Původní scéna vypadá takhle:
"Dobré jitro, paní Poolová!" řekl pan Rochester. "Jak se dnes daří vaší svěřence?"
"Docela slušně, děkuji," odpověděla... "Trochu se vzteká, ale nezuří."
Rozlehl se divoký výkřik, který jako by vyvracel tu příznivou zprávu - hyena v lidském šatě se vztyčila a vzpřímila se na nohou.
"Pozor - uviděla vás!" zvolala Lada. "Dejte si pozor, proboha!"
Šílená začala řvát - odhrnula si kosmaté vlasy z obličeje a divě se rozhlížela po návštěvnících. Poznala jsem dobře ten odulý, promodralý obličej...
Tři pánové ucouvli, takřka současně. Pan Rochester mě odstrčil dozadu. Šílená na něho skočila, začala ho zuřivě škrtit a chtěla ho kousnout do tváře - pustili se do zápasu. Byla to statná žena, skoro tak velká jako její manžel a mimoto tělnatá; v té rvačce se ukázalo, že má sílu jako muž - několikrát ho už málem zardousila, ačkoli byl silák. Mohl ji vyřídit dobře mířenou ranou pěstí, ale neudeřil ji, jen se s ní rval. Konečně ji pevně chytil za paže, Lada Poolová mu podala provaz a on šílené svázal ruce za zády; druhým už připraveným provazem ji připoutal k židli.
Šílená přitom vyrážela divoké skřeky a zuřivě se zmítala. Potom se pan Rochester obrátil k divákům a rozhlédl se po nich s jízlivým a truchlivým úsměvem.
"Tohle je má žena," řekl, "a tohle je jediné manželské objetí, jaké mám v životě poznat..."
- Číst dál
- 14 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Na výši
Střežená, zavřená...
"Hezky jsi mě sem vystrčil! Vzhůru ke světlu, ha!?" křičela ke schodišti.
Dvoje dveře zvuky nepustí? Pustí.
Slýchá je. Tam dole, v přízemí, v kuchyni, v hale, v sálech v patře. Ví o nich. Služební. Návštěvy. Společnost. Nájemci. Obchodníci. Dámy.
Smála se, plakala. Vztekala. Slyšela je. Copak ji neslyší!? Měli by!
Slýchala další. Ne z hloubek budovy, z hloubek času.
Vlny oceánu, palmy ve větru. Bratříček. Chůva.
Maminčin zvonivý hlas, smích, který se jen na okrajích trochu trhal.
Hudba večírků, cinkot skleniček. Tropický lijavec.
Žízeň. Obrovská žízeň.
Měla ji pořád. I tady, kde voda snad drží na stěnách.
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Po svatební noci
Byl vzhůru, ale nechtěl otevřít oči. Raději snad už nikdy.
Zachytil dávný závan sychravého chladu, pach prázdných místností, ačkoliv dřevo v krbu jemně praskalo a z haly byly slyšet kroky. Pokusil se dalším hlubokým nádechem ucítit stejný vjem, připomenout si, co za tak krátkou dobu dokázal téměř vypudit z mysli.
Skoro zapomněl, jak se mu protivila rána ve vlastním domě. Skoro zapomněl, proč celé sezóny trávil na kontinentu. Skoro zapomněl, jak strašný byl pobyt tam, kde dlela jeho choť.
Byla pryč. Nemusel se jít přesvědčit. Jane odešla.
Nevěřil by, že uvěří vlastnímu podvědomí.
Mohl by jen dál spát? Už pořád?
Tak trochu jinak, než kanonicky knižně. Protože ta vyděračská scéna tam? Ne, díky.
- Číst dál
- 5 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krasavice
"Ede, podívej, tam v zahradě vidíš? Ta v těch šatech v barvě mořské pěny, není nádherná?"
Zahleděl se na ni. Vskutku byla perlou mezi květinami, pleť lehce bronzová, krásné tmavé oči. Svůdný pohled. Hlad jeho mladí zatoužil zabořit prsty do jejích tmavých vlasů.
Toho večera s ní tančil. Mrkala dlouhými řasami a smíchem klokotala.
Otec mu nad sklenkou rumu vysvětloval přednosti jejího věna.
Pan Mason vychvaloval dceru do nebes.
Tak se jí dvořil.
Třikrát spolu konverzovali než si ji vzal a odvezl z Karibiku domů.
Teprve v rodné Anglii se dozvěděl pravdu o její těžké duševní chorobě. Bylo však pozdě.
Doufám, že to vystihuje když ptáčka lapají, krásně mu zpívají.
- Číst dál
- 3 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Navrčený poustevník
"Četla jsem to minulý léto znova a musim uznat, že Edward Rochester je poněkud na přesdržku," slevila tuhle Susan ze svého fanynkování.
"Postřeh. Ale stejně pro něj máš slabost, co?"
"Trochu. Teď zrovna. Tvrdne v zatuchlym domě v lese, nevidí, nadává, skuhrá. Záměrně odříznutý od lidí, od emocí. Nestará se o sebe..."
"Chudáček malej!"
"Poslala bych mu třeba koláče," rozhodila Susan rukama.
"Je z toho cítit pach spáleniny, neklamný příznak mámení pekelných!" napodobila Gwen velmi věrohodně otce Scholastika.
"To by uměl říct jadrněji. A jsem si jistá, že by to udělal."
"Tak udělej masový, ať chutnaj aspoň tomu jeho psisku."
- Číst dál
- 11 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kapitola 12 Ukolébavka
V kapitole je použité čtyřverší. Jedná se o můj velmi(!) volný překlad skutečné ukolébavky afroamerických otrokyň.
Konečně se take dozvíme, proč se Rochester ke své ženě chová tak, jak se chová.
Varování: Text obsahuje výrazy, které jsou v současném světle politicky nekorektní, nicméně odpovídají duchu knihy.
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit