Kapitola 8 Komorná

Ještě téhož dne se mi byla představit nová komorná. Navrhl ji Rochester na doporučení svých přátel. Stěží jsem mu to mohla mít za zlé, když jsem v Anglii neměla žádné kontakty, ale stejně to byla rána pro mou hrdost. Snažila jsem se být rozumná, ale neodbytný hlásek v hlavě mi našeptával, že je to další jeho způsob, jak mi ukázat svou převahu, jak si mě podmanit; vždyť výběr komorné byl přece odjakživa v pravomoci paní domu.

Nebyla mi sympatická, nicméně se zdála být... vyhovující. Byla to droboučká Francouzka, až moc hezká na můj vkus. Měla plavé vlasy, světlou, téměř průsvitnou pleť a oblečená byla s takovou elegancí, že by si ji člověk snadno spletl s dámou.

Náhle se mi v mysli vynořila představa, jak stojí vedle mne v hale, když se chystám uvítat hosta, lokaj mu již odebral klobouk, gentleman se uklání a potom políbí ruku téhle Francouzce, zatímco mou přítomnost zcela pomine.

Zahnala jsem tu absurdní myšlenku, ale přesto jsem si vedle ni připadala nedostatečná. Příliš velká, příliš snědá, příliš necivilizovaná.

Stála přede mnou, tvářila se trochu bezduše a ze všeho nejvíc mi připomínala porcelánovou baletku z hrací skříňky.

"Žijete nejspíš již dlouho v Anglii, slečno...," náhle jsem nemohla připadnout na její jméno.

"Varensová, madame," doplnila mne hbitě. "Ne, madame, jsem tu teprve dva měsíce. Předtím jsem žila v Paříži."

To znamenalo konec nadějím, že by mi snad mohla pomoci s pochopením zdejších společenských konvencí. Ale ve skutečnosti jsem byla ráda, že tahle Parisienne nebude mít ve znalosti místních zvyklostí nade mnou vrch. Nehledě na to, že tenkrát bylo módní mít francouzskou soubrette.

"Nějakou zkušenost s prací komorné máte?"

"Bohužel, madame. Ale vynasnažím se, abyste se mnou byla spokojená."

Už v tu chvíli jsem si byla jistá, že spokojená s ní nikdy nebudu. Ale copak jsem měla možnost ji odmítnout?