Grand restaurant pana Septima

Zpoza baru jeho příchod sledovalo všech pět barmanů. Nikomu se nechtělo obsluhovat největšího ze skupiny žravých gurmánů.
Nakonec Josef, nejstarší a nejzkušenější číšník vzal to břímě na sebe.
„Bude si pán přát?“
Žravý rychlým pohledem přeletěl jídelní lístek.
„Jako předkrm tunu saharského písku. K hlavnímu chodu si dám sněhem sypané Himaláje s přílohou deštného pralesa. K pití trochu Rudého moře. A jako třešničku k zakousnutí něco lehkého – kousek nebe.“
Objednávka byla vyřízena během několika minut.
Když žravý do sebe nacpal poslední sousto spokojeně zafuněl, odfrkl si a za zvuku obrovské rány vybouchl.
„Tak tohle teda uklízet nebudu,“ suše oznámil Josef.