Proč bychom se netěšili?
Varování: Na hlavu padlý fandom (No jo anime!) a z toho vyplívající trocha techtlí a mechtlí.
Už zase sedí pod mostem s rukou v Takkunových vlasech.
Už zase nad městem ční obrovská žehlička, která jednou denně vypustí tolik páry, že se celé město ponoří do váhavého tápání.
Už zase má pocit, že přeteče. Její kluk je v Americe (Jak ji mohl vyměnit za hru!?) a jeho bratr je moc malý. Dokonce se bránil, když mu cucala ušní lalůček!
Už zase slyší ten krám, na kterém jezdí Haru-san a všechny mlátí kytarou.
Už zase poslouchá, jak na ni volá bůh Canti, jak přelidněná je Země.
A Takkun má drzost se zeptat: „Proč bychom se netěšili na zítřek?“
2011