Oběti okolností
Kdybyste se Christiane zeptali, snad by řekla, že za ten první půllitr piva může otec, alkoholik s výbušnou povahou a sklonem k násilí, a za první cigaretu matka, která nikdy pořádně nebyla doma.
Za první dávku tripu nesla vinu její první láska, za ty další pak ta druhá. Deflet ji taky dotáhl k háčku a pak, co hůře, zabraňoval úspěšnému pokusy o léčbu.
Ani po dalších třiceti letech, po projetí Ameriky, Švýcarska, Řecka, po narození a nezvládnutí výchovy vlastního dítěte, nikdy si nedokázala přiznat, že za svůj život je nakonec zodpovědná ona sama.
Nakonec není to občas problém nás všech?
Christiane - zázrakem, jak ona sama říká - žije, ale stejně si takhle nějak představuji, že by mohl vypadat její budoucí "nekrolog" (zní to jako nějaký doktor mrtvol a to slovo jsem poznala až při spatření tohoto bonusu...). Netuším, jestli mi to bude uznáno, ale za zkoušku to stojí:)
Jinak ve skutečnosti tohle je podle mě největší přínos její knihy; ne to, jak mluví o drogách (když to vyšlo, tak to bylo asi jiné, ale v této době toho můžeme vidět všude spoustu a už to není tak strašně šokující), ale způsob, jakým ona přemýšlí (nebo já si to aspoň myslím). Dává vinu za většinu věcí ve svém životě někomu jinému, jako by ji nikdy ani nenapadlo, že ona sama s tím mohla něco udělat. Jenomže je to něco, co děláváme my všichni - a tady je dokonalý příklad toho, kam takové smýšlení může vést. A proto si myslím, že vlastně největší přínos knihy není ani tak pro puberťáky kvůli myšlence "nezačínejte si s drogami", jako spíš pro nás trošku starší.
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit