Vánoční prázdniny
Zvláštní, vrátit se sem a být napůl ráda, že vidí známé tváře, a napůl nervózní. A všechno to zalepit úsměvem.
Ahoj, babičko, tetičko Augusto, tlusťoučká, měkká Chanel.
„Holka na vdávání,“ rozplývá se babička, když ji vidí.
Catherine nic neunikne. Má oči jako ostříž, bystrou hlavu a veškerou neomalenost šestnáctileté mladší sestry.
„Zdá se, žes trošku přibrala,“ řekne jí hezky zpříma.
„Vážně?“ odpoví Suzan. Sama ví moc dobře, jak váhavě to zní. „To snad ne. Zatracené koblížky.“
V duchu si opakuje, že není první, ani poslední a že už to stejně nepůjde dlouho zapírat.
Ach jo, když se nestane nic horšího…
2011