DMD č. 11 pro 11.4.2010 Téma: Ach ty kalorie

A/N: BJB
S kalóriami som si nikdy hlavu lámať nemusela. Vždy som bývala pomerne chudá (podľa telocvikárky z primy takmer na hranici podvýživy). V škole som narozdiel od spolužiačok nechápala, čo je tak ťažkého na tom, nepribrať; ja som nepriberala navzdory usilovnej každodennej konzumácii enormného množstva čokolád, keksíkov, cukríkov a iných pochúťok (za čo ma mnohé úprimne neznášali). Nezmenilo sa to. Mliečne výrobky kupujem zásadne plnotučné (nízkotučné mi nechutia), čaj sladím (horký je hnusný), a hoci o systematické športovanie som sa naposledy pokúšala niekedy na prahu puberty, nadbytočné kilá sa neobjavujú. Skrátka, s kalóriami som nikdy nemala problémy.
Až do dnešného dňa.

„Upíří drinky jsou hračka. Přislazuješ cukrovkářem, pokud to chce někdo peprnější, můžeš přidat pár kapek nakaženého žloutenkou nebo AIDS. No a pro skutečnou divočinu není nic lepšího, než mít po ruce někoho se vzteklinou,“ vysvětloval Liam a zkušeně pracoval se zkumavkami. „Pro správnou nadýchanost přidáme šlehačku, efektní karamelovo-krvavou ozdůbku a pár oplatek. Voila!“
Číšník odběhl.
Mája se na Liama škaredila zpoza své pidimisky salátu. „Zatracení zmetci. Jim je jedno co sežerou, nemusí se vůbec starat o linii.“
Liam s na ni zářivě usmál.
„Ehm…“ ozvalo se za nimi.
Otočili se. Číšník i koktejl byli zpět.
„Chtějí nízkotučnou variantu,“ řekl nevěřícně.

A/N: Inspirováno skutečnými i neskutečnými zážitky.
„Kyneš pěkně!“ řekla jí sestra.
Ovesné vločky přestala snídat, když v nich našla červa.
„Nejez to, budeš tlustá!“ pravili svorně rodiče, když sáhla po čokoládě.
Se cvičením sekla, protože před maturitou neměla čas.
„Líbí se mi ploché bříško,“ sdělil jí přítel s pohledem upřeným na její vypouklinu.
Nemohla za to, že kafe bez cukru chutnalo hnusně.
„Zhubněte do plavek! Obezita je všude!“ hlásaly reklamy.
Ona ovšem věděla, že je houbelec platné žít zdravě a stravovat se jako nějaký králík, když ji taky ve třiceti může srazit autobus.
Hm, bude jaro, měla bych hubnout, zasnila se... a šla si dát čokoládu.

Fandom: lehce AU Harry Potter
Poznámka: dneska silně ve stylu BJB, za poznámku o vyvrhování se omlouvám, neubránila jsem si jí poté, co jsem uklízela zbytek myši. :)
Minerva se zhluboka nadechla a popáté se pokusila zapnout zip u sukně. Zdrceně se zamračila – takhle už to dál nejde. Dokud to byl jenom tu a tam nějaký ten rejsek, šlo to v pořádku snášet, ačkoliv si člověk musel dávat pozor, aby nezapomněl před proměnou vyvrhnout vnitřnosti.
Když potom přišla na to, že u jezera sídlí klan malých, nepříliš inteligentních, ale o to chutnějších ptáčků s jemnými peříčky, která jsou v krku cítit hedvábně, usoudila, že to stejně při tom skákání po větvích vyběhá.
Ale teď to už vážně přestává všechno. Musela zahanbeně přiznat, že kočky by opravdu kupovaly Whiskas.

Válka už vypukla. I když o tom nikdo neví.
„Bereš si na starost Parlament!“ zahřímala Hlavní velitelka.
„Školy! Hospody!“ rozdělovala místa působení. „Nemocnice!“
Pestrobarevné invazní síly se hladce přesouvaly. Cílem bylo obsadit nejen všechna klíčová místa, ale i každou domácnost.
Jde, samozřejmě, o světovou nadvládu.
Vždycky jde o světovou nadvládu.
Nikdo neví, zda jsou mimozemského původu nebo jestli k jejich vývoji došlo čirou náhodou v šerém dávnověku. Pokoutně vlezou všude. Používají n-dimenzionální prostor a veškerá udělátka techniky tak moderní, že ji ani nedokážeme pochopit.
Tajemné zašustění...
Prudce jsem otevřela zásuvku, kterou jsem včera uklidila.
Tabulky čokolády se tvářily jakoby nic...

Fyzika mě nikdy moc nebavila – až na tři věci.
Zaprvé, možnost přijít věcem na kloub. Konkrétně na ten úplně nejprapůvodnější a nejobecnější kloub. Baví mě složité teorie o původu vesmíru a o struktuře světa. Relativita a superstruny. Paráda.
Zadruhé mám ráda hvězdy. To je snad celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, jaký jsem snílek.
A konečně mě uklidňuje pohled fyziky na energetickou hodnotu. Díky této vědě mě nemusí děsit číslice vedle písmenek kcal na obalu od čokolády. Vždyť je to jenom „jednotka tepla definovaná jako množství tepla vyžadovaného ke zvýšení teploty jednoho gramu vody o jeden stupeň celsia při atmosférickém tlaku“!

Poznámka: Po odeslání osmi těch … sčítacích formulářů jsem úplně hotová. A protivně cynická. Tudíž tu málem byla stravitelnost raka kamenáče norkem americkým. Snad se vám tohle bude líbit víc.
---
Bylo pozdní odpoledne, počátek dubna. Sluníčko už mělo sílu, a tak babka Vytáčková seděla na svém obvyklém místě před krámem. Poslouchala ptáčky a pozorovala hnědého voříška, který nedaleko zaléval trs narcisků.
Mladá Milena Korýtková si myslela, že bába spí. Nehybná postava její dojem jen potvrzovala. Dokud nepřišla blíž.
Tehdy dívka spatřila, jak babička vyndává z chladu za lavičkou vaničku rakviček a šlehačku.
„Dáš si se mnou, holka?“ nabídla děvčeti.
„Děkuji, nedám. Musím zhubnout do plavek,“ odmítla dívka. Stařenka očima přelétla Mileninu kyprou postavu.
„Holka zlatá, já myslím, že si se mnou klidně můžeš dát,“ uzavřela s úsměvem Magdalena svůj průzkum.

Zvláštní, vrátit se sem a být napůl ráda, že vidí známé tváře, a napůl nervózní. A všechno to zalepit úsměvem.
Ahoj, babičko, tetičko Augusto, tlusťoučká, měkká Chanel.
„Holka na vdávání,“ rozplývá se babička, když ji vidí.
Catherine nic neunikne. Má oči jako ostříž, bystrou hlavu a veškerou neomalenost šestnáctileté mladší sestry.
„Zdá se, žes trošku přibrala,“ řekne jí hezky zpříma.
„Vážně?“ odpoví Suzan. Sama ví moc dobře, jak váhavě to zní. „To snad ne. Zatracené koblížky.“
V duchu si opakuje, že není první, ani poslední a že už to stejně nepůjde dlouho zapírat.
Ach jo, když se nestane nic horšího…

Poznámka: AU. Za vznik této fantasmagorie patří mé díky Lejdynce a Saphiře! Dííík. :)
Uvnitř ho do nosu udeřila lahodná vůně kávy. S nostalgickým úsměvem zamířil k pultu… a potom ho uviděl.
Chvíli jen nehnutě stál a snažil se vzpamatovat. Nejspíš vidí jen to, co chce vidět. Ale stačilo přijít blíž a poznal, že se nemýlí. Nepochybně to byl on, úplně stejný…
Jeho úsměv byl profesionální, ale přesto hřejivý.
„Co si dáte, pane?“
„Presso. Od tebe jedině presso,“ vypravil ze staženého hrdla.
„A tenhle zákusek.“ Pořádná kalorická bomba mu snad pomůže překonat ten šok.
Když ho Doktor vzal do alternativní reality, očekával opravdu cokoliv… Jenom ne Ianta, obsluhujícího v útulné kavárně s názvem Torchwood.

Lahodný vepřový bůček mizí v ústech. Již první sliny se stahují před ohromným náporem tuku a mastnoty. Nakonec si ústa oddychnou a posílají bůček dál trávicí soustavou.
„Mistře mozku, co budeme dělat s tím velkým množstvím kalorií, co doputovaly právě do žaludku?“
Střeva se však ozvaly dříve. „Nejlepší bude je dát uskladnit v oblasti pasu a část do stehen. Pro zbytek by to chtělo postavit druhou bradu.“
Mozek však střeva okřikl. „Sakra co furt máte s tím skladováním tuků?“ Nechte jej uležet a zítra to půjdem vyběhat.“
Orgány souhlasily a tělo zůstalo stále pěkné jako před pozřením šťavnatého, tučného bůčku.