Klass

Mlčeli, když mu poprvé sebrali sešit a se smíchem jej házeli jeden druhému, až nakonec skončil mezi zrovna vyhozenými slupkami z banánů, které měli ten den na svačinu.
Beze slova mu uhnuli z cesty, když si šel pro hadru na skříňku pomalovanou červenou temperovou barvou.
S nonšalantním protočením očí se koukali, jak jej zatlačili do rohu a donutili olizovat zeď.
Pak se jeden z nich ozval.
A nic se nezměnilo.
Mlčeli. Usmívali se. Pohoršovali a vyvyšovali nad chování svých spolužáků. Snad je i litovali.
Ale přesto mlčeli.
...snad proto ho jejich zděšený křik rozléhající se po celé jídelně tak těšil.