Hodný zlý a ošklivý

Blonďák se opíral o kaktus. Sledoval práci rukama. Na práci se vždycky kouká dobře. Ramirez hrabal. Hraboši také hrabali. Tenhle hraboš byl ve skutečnosti Tuco. Neplést s tukanem. Tukani žijí v pralese. Tenhle byl z Mexika. Vyhrabal si hrobeček a v tom hrobečku kostřička. Měla velmi laskavý úsměv.
Ještě laskavější úsměv mělo krásnoočko. Mířilo na ně svým bičíkem a zaměřovalo na ně svou světločivnou buňku. Ale tohle Krásnoočko mířilo zatraceně dobře. A tak tam stáli všichni tři. Každýmu z nich šlo nejvíc o ty zahrabané chechtáky. A proto se neusmívali. Na rozdíl od kostry Arche Stantona neměli smysl pro humor.

Zhluboka se napil kořalky a pohlédl směrem k Langstonskému mostu. Ta mizerná hromada kamení a trámů pořád stála netknutá na svém místě.
Tolikrát si představoval, jak se kamenné pilíře řítí k zemi a jak voda unáší trámy pryč po proudu řeky. Nebo jak suché dřevo olizují oranžové plameny a k nebi stoupá vysoký sloupec černého dýmu.
Mohl by to udělat, kdyby mu nescházela odvaha k neuposlechnutí rozkazu. Mohl by ukončit tohle nesmyslné přetahování. Zatím ale most dál stojí a muži umírají. Modří i šedí.
Zaburácely první výstřely děl. „Další útok, kapitáne,“ informoval ho pobočník zbytečně.
Tak jdeme zase na to...