nerealita

"Csc, čiči!" zavolal na brunetu podnapilý štamgast stripbaru U Marušky. 

Maruška se na něj otočila, pohodila copem a zhodnotila strohým pohledem. "Před 20 lety bys mi stál za hřích, Mourku. Teď už nestojíš skoro sám," pomyslela si.

Vkročila doprostřed sálajícího reflektoru. 

"Karle, tadleta je úplně oblečená. A má takový vkusný sako," rýpla loktem do manžela paní v letech. Tohle byl jejich kořenící večer. Zatím cítila víc směrem k Frantovi jenom česnek.

"Chtěla jsem vám říct, že i fyzicky pracující ženy mají šanci dostat se do vysoké politiky," zahlaholila dáma z pódia. "Budu kandidovat na europoslankyni," doplnila k celé voličské základně.

"Tý vole, jakože nedokážeš vypít tři panáky během minuty? Nebo jako že dokážeš?"

"Brzdi trochu, mladej, jo? Stejně bych ti nic nenalil. Ale ty jsi už něco málo měl, viď?"

"Barmanskej vošoust, nic jinýho. Tak aspoň limonádu, mrk mrk."

Do místnosti přichází uniformovaná hlídka. 

"Benga, zdrhej." 

"Já jsem barman, to by nepomohlo." 

"Občanské průkazy. A heleme se, dyť mu není ani 17." 

"Ale já mu nedal ani tu limonádu."

"Nezájem, v provozovně nesmíte mít podnapilého teenagera, nesete za něj zodpovědnost. Tak si nastupte, pane... Jurino." 

Mladík sledoval, jak si majitele baru odváží do noci. Pak vytáhl placatku a cvakl si.

"V září tomu bude 15 let, kdy mne políbilo Slunce," vyprávěla Marie-Claire v horečkách svému jedinému synovi. Synek se neklidně zavrtěl - tuhle historku ještě neznal a moc se mu nelíbila. 

"Moc nevonělo, to víš, ta levá noha byla taková jakoby strnulá. Ale líbat pořád uměl." Matka se zasnila a synek nahodil blicí výraz. 

"A kolik mu bylo, mami?" "Něco přes 70, ale byl to pořád krasavec!!"

Synovi spadla brada. "Ale nesmíš to nikomu říct, nebo přijde zkáza," dopověděla horečnatá žena.

Za týden přišli pro mladého Filipa biřici. Tajuplné zvěsti se šířily rychle a Regent by slunečního levobočka nikdy neponechal náhodě.

"Do oddělení klasické literatury pouze ve skupinkách a ve věku od 18 let," hlásala tabule sepsaná neumělým písmem před úzkou uličkou. 

"Ty vole, Karel tam prej včera byl a dneska nepřišel do školy,"  špital Tonda Františkovi do ucha. "Musíme jít taky," dodal spiklenecky.

Na třídních schůzkách se tento čtvrtrok neřešilo nic jiného. "Žáci se nebezpečně sčítají. Beletrie je nebezpečnější než komiksy," prohlásila třídní učitelka. "Mají živé sny, nechtějí pak chodit do hodin a někteří si nosí knihy i na vyučování," vysvětlila zkoprnělcům. 

"A hrozí, že po sečtení budou odmlouvat a nebudou už chtít hrát na počítači ani doma!" dovršila tragédii.

Většina obchodů zavřela už před dvěma lety, lidé se stěhují mimo město. TESCO Express však bojovalo v budoucím hipsterově dál. Stíny se pomalu šířily přes rušnou ulici, kde každý den projížděly desetitisíce aut. „Pípáš, dej košík třeba do hajzlu,“ podotknul pokladní. Brzy tady nebude ani to poflusané Tesco. Čtvrť, kde v posledních desetiletích žily tisíce Romů, se změní. Bytovky s kancelářemi nahoře vystrnadí poslední rodiny z bývalého ghetta. Byt bude stát 10 milionů, podobně jako ve zbytku Prahy. Zatím ještě symfonie vlků nezní, ještě ne. Ale už začalo ladění notiček, aby se nic nezadrhlo. Zítra se strhne půlka celé čtvrti.

Dlho sme leteli všetci ako diví, keď sa pred nami zjavil krásny obrazec.Náš cieľ je tu. Najväčšia zábava bude ho zničiť. Premeniť na niečo iné. Roztancovať vôkoľ seba všetko, až kým sa úplne všetci nezničíme.
Tancujem, už horím. Nič iné neexistuje. Len ja. Tento moment. Žiara.
Kričím, že to bola krása a sme na rade. Dopadám, úlomky sa trieštia všade do okolia. Pre mňa to znamená koniec. Ako pomalinky chladnem, sledujem ostatných, ktorí letia atmosférou a dopadajú na povrch.
Či sa tento žúr a náš "obraz" vydaril, sa už nedozvieme. Osud všetkých meteoritov. Len vďaka nám je Mesiac krásny.

„Já jsem tím velkým mesiášem, který vás všechny zachrání od té hrůzovlády ostatních. Jsem přesvědčen, že pouze já a jenom já vás můžu všechny vyvést ze zrůdných spárů ostatních. Přicházím s revolučním programem v boji proti korupci, proti přehnané byrokracii, proti zdravému rozumu, s podporou prasečích farmářů a proti zákazu porážky lidí. Chtěl bych vás ujistit, že díky mne se tato země stane tím, čím byla před dávnými lety. Pustinou protkanou životem, plnou prázdných pobídek k zaměstnání. Pokud s mým programem souhlasíte, nesouhlasíte, jste kojenec či jste ve stavu klinické smrti, volte mne, poněvadž jsem to řekl a všechny zachráním!"

Aneta sledovala západ slunce s vědomím, že si musí, co nejrychleji najít nějaký přístřešek či ideálně hostinec. Netrvalo to dlouho a po pár kilometrech bloudění lesem narazila na hospodu u Ježka. Vypadala útulně a ceny vyvěšené před vchodem byly přívětivé, a tak se rozhodla vstoupit dovnitř. V interiéru byly vyvěšené všelijaké vonné tyčinky a zněla uklidňující mnišská hudba. Po několika minutách poslechu si Aneta znenadání všimla kachlíkových kamen, ze kterých se linula náramná vůně tvarohových buchet, alespoň podle jejího čichu. Popošla pár kroků, otevřela dvířka kamen a v tu ránu byla uklidňující atmosféra pryč. V peci byl totiž upečený ježek...