DMD č. 3. pro 3. 4. 2024. Téma: Velký flám

,,Pamatujete, jak jsme přelezli zamčený vrata do Arboretra a koupali se nahý v tom jezírku?" ,,Joo, jsme se tam opili a nemohli přelézt zpátky." ,,Nebyli jsme nahý... Ne?" ,,Ty s Míšou asi ne. Ale já tam vlítnul bez trenek." ,,U toho jsem nebyla. Ale pamatuješ, jak jsme měli dělat rozhovor s tou kapelou, totálně jsme se zlili a já nebyla schopná ani mluvit? To byla ostuda!" ,,Ale ten frontman byl docela pobavenej." ,,Jsem si vzpomněl, jak jsme vylezli na střechu Kruháče a vyhmátli nás sekuriťáci. Ty ses tam líbala s Alešem." ,,Cože? To si teda nepamatuju!" ,,Jaký to byl rok?"

"Proč se mě vždy snaží opít?"
"Možná aby měl pocit, že jste člověk."
"To dokazují ti atentátníci tím, že se mě snaží zabít."
"Bez úspěchu."
"Mrzí vás to?"
"Ne,"odpověděl bez přemýšlení.
"Náznak náklonosti?"
"Vás znám."
"Tedy poznané zlo."
"To je v tuto chvíli jen ta kocovina."
"Nemáte tolik pít," kardinál se přesto smiluje a podá mu chladivý šátek.
"Jak vypadají mušketýři?"
"Ti co neměli službu, vyspávají."
"Gardisté také."
Kardinál se znova opře do křesla a zavře oči. Vítr mu příjemně chladí rozpálené čelo a kolem panuje nečekaný klid.
"Každá oslava Ludvíkových narozenin je tak náročná..."
Povzdech.
"Jeden velký flám..."

(cinknutí dveří, Manny nese dovnitř velkou krabici, Bernard se probouzí s hlavou na hromadě knih)
"Manny, dobré rá... teda jaktože jdeš tak pozdě? Strhnu ti to ze mzdy!"

"Ale Bernarde, před chvílí jsi mě poslal ven převzít tuhle zásilku..."

"No dobře, dobře, sklapni už. Áha, výborně, rozbal to!"

(Manny vyndavá z krabice obrazovku)

"Co to vlastně je, přece by sis nekupoval televizi? Aha, počítač, musel stát dost peněz - ale na účetnictví se bude hodit..."

"Pche, to sotva. Pete mi ho doporučil - pamatuju si, jak říkal, že takovej flejm ještě nezažil. Má holt trochu divnej přízvuk, ale na flámy je expert!"

V dáli se ozýval zvuk sirén. Ztěžka vystoupil z auta a po saku se mu deštěm začala rozpíjet karmínová skvrna. Doklopýtal do stodoly, kde se sesul mezi slámu.

Netušil, jestli ho zradil někdo z Giovanniho mužů, nebo jestli nastrčili někoho mezi jeho vlastní lidi. Měl to být obyčejný obchod, něco whiskey za tvrdý doláče. Ale potom se ukázali federálové. Museli být řádně naštvaní, protože netrvalo dlouho a začali střílet.

A přitom včera touhle dobou byl na večírku - ženy, alkohol a zpěv. Jak rychle se věci změní.

“Vyjděte ven s rukama nad hlavou!”

Inu, každý flám musí skončit. Živého ho nedostanou.

„Hrabě Richard Trench, právě se vrátil z Vlám,“ ohlásil Černá zmije příchod velvyslance právě se navrátivšího ze své mise.
„To jste tady správně,“ uvítal návštěvníka princ Jiří nadšeně. „V oblasti flámů patřím mezi přední experty v celém našem impériu.“
„Jeho excelence měla na mysli Flandry,“ pokusil se princovo nadšení usměrnit Edmund.
„Vždyť to říkám, Zmijáku. Flamendr jsem, jak se sluší a patří. Mohl bych vyprávět, jak jsem tenkrát…“
„Ehm, nepotřebovala by jeho výsost propláchnout uši?“ zeptal se diplomat šeptem Edmunda.
„Zajisté,“ přikývl Černá zmije, „jen ne propláchnout, ale úplně vyměnit a ne uši, ale tu nevábnou hmotu tlející mezi nima."

Slunce svítilo i skrz závěsy příliš ostře a hlava mu třeštila, přestože mu někdo, a Rufus velmi pochyboval, že on sám, přiložil na čelo ledový obklad. Dosud měl na sobě večerní oblek. Boty naštěstí ne, jen doufal, že stojí srovnané vedle postele jeho vlastním přičiněním.
Stále si nedokázal přesně vybavit události včerejšího večera. Konala se výroční večeře cechovních představitelů - poslední, kterou uspořádal, jak se důvěrně dozvěděl.
Což ho rozhodně neopravňovalo se opít jako studentík.

„Vezměte si den volna," poradil mu jeho zaměstnavatel laskavě. „Našemu nezvanému hostu jsem už vysvětlil, jak nesmírnou chybou bylo místo útoku na mne praštit obuškem vás."

In a way, the Rads were predictable. Press everyone to convert (and give their worldly possessions into service of "the cause"), or murder them in their crusade (and take their possessions anyway).
Travelling through the night, you could see the fires burning - non-compliant, looted villages set alight, or camp bonfires celebrating the latest success?
Sometimes you could tell by the sounds... other times... you could not.
The smart option was to not engage.
It might be easy.
Sneak by, while the garrisons sleep in drunken stupor.
Treat locals with respect, but do not see the pleading tears in their eyes.

Nad vchodem Milliwayova Restaurantu na konci vesmíru zářil nápis "Zavřeno pro soukromou akci". Vrchní číšník Garkbit zvědavě pokukoval po hostech. Seznam obsahoval pouze jediné jméno, ale přesto bylo uvnitř rušno.

Kolem stolu jich teď sedělo patnáct, muži a jedna žena. Dva nápadně podobní chlapíci o něčem vášnivě diskutovali. Jiná skupinka mířila svítícími tyčkami na Pangalaktický megacloumák a dohadovala se o jeho složení. Ten v klobouku nabízel ostatním želé bonbóny a další dva se pokoušeli skloubit elektrickou kytaru s dřevěnou píšťalkou.

Nejpodivnější byly ale jejich cestovní lodě. Garkbit něco podobného nikdy neviděl. Všichni přiletěli v něčem, co připomínalo malou modrou krabici.

Dlho sme leteli všetci ako diví, keď sa pred nami zjavil krásny obrazec.Náš cieľ je tu. Najväčšia zábava bude ho zničiť. Premeniť na niečo iné. Roztancovať vôkoľ seba všetko, až kým sa úplne všetci nezničíme.
Tancujem, už horím. Nič iné neexistuje. Len ja. Tento moment. Žiara.
Kričím, že to bola krása a sme na rade. Dopadám, úlomky sa trieštia všade do okolia. Pre mňa to znamená koniec. Ako pomalinky chladnem, sledujem ostatných, ktorí letia atmosférou a dopadajú na povrch.
Či sa tento žúr a náš "obraz" vydaril, sa už nedozvieme. Osud všetkých meteoritov. Len vďaka nám je Mesiac krásny.