Život

Nebe je tam MODRÝ a tráva ZELENÁ a skály VYSOKÝ. LÉTO tam trvá dlouho a v zimě sem fascinovanej tím, jak SNĚŽÍ. VŮNĚ jsou intenzivní a CHUTI taky – zvlášť PEPSI a HRANOLKY. Většina jídel tam ale není nic moc. Všechny místa sou od sebe hodně DALEKO a DLOUHO to mezi nimi trvá, ale nevadí, protože každý AUTO veze tajný agenty, v každým LESE žijou ELFOVÉ, MRAKY jsou plný postav a vždycky se dá hrát mentální PLOŠINOVKA na prvcích interiéru.
Dostat se tam je občas těžší, občas jednodušší, ale dycky to stojí za to – copak de nemilovat zemi, kde sem vyrost'?

Jeden spešl den. Sotva se ráno objevil mezi ostatníma, mu všichni gratulovali. Dostával dary, nemusel nic dělat, všichni z něj měli radost a byli na něj děsně hodný. Spešl oblečení, spešl jídlo, slavnost, rituály. Dokázal to! Postoupil o další... Bylo hodně takovejch, co dokázali to samý, ale stejně to byl důvod k oslavám. Měli z něj radost a on ze sebe taky. Nacpal a napil se dosyta dobrotama, až mu bylo trochu blbě. Před spaním si vyskládal dárky na noční stoleček, aby ho hned ráno hodily do nálady.
Zejtřek bude už zase obyčejnej, ale stejně si Pavel narozeniny mega užil.