Ztracen v Časoprostoru

Tony ulehl na kavalec ve své cele. Na mysli mu vytanuly vzpomínky na jeho nešťastný odchod z rodné planety před patnácti lety.
Neměl se vracet.

***

"Brácho, tady jsi. Už jsem se o tebe bál. Musíme rychle do kasáren," vykřikl mladík v uniformě Vesmírné stráže.
"Já... odlétám, Petře," odvětil Tony.
"Cože?! Teď? Během útoku?" vytřeštil oči bratr.
"Musím."
"A jak se odtud chceš dostat?"
Tony pohodil hlavou směrem ke stíhačce.
"Takže sis vybral?" zeptal se ledově Petr, kterému došlo, že Tony nežertuje.
"NEMĚL jsem na vybranou," odvětil Tony, bleskovým pohybem vytáhl pistoli a vystřelil. Petr spadl k zemi s prostřeleným ramenem.

"Neměl ses vracet," zavrčel hrubý hlas. Pravdivost jeho slov vzápětí potvrdila pěst velikosti a tvrdosti kovadliny, která ho zasáhla do tváře. Tony zaúpěl a vyplivl krvavou slinu.
"Už jsem to říkal, to Ona," vydechl přerývaně. "Já jsem se vracet nechtěl."
Další rána ho srazila ze židle.
"Já nic, to všechno ona," parodoval ho druhý vyšetřovatel. "Máš poslední možnost. Řekní nám, proč ses vrátil, proč právě teď?"
"Ona-" začal, ale přerušila ho rána na čelist.
"Je to marný, odveď ho do cely," povzdechl si vyšetřovatel. "Za pár dní povolí. A Anthony? Řeknu mámě, že jsi naživu, prozatím."
"Díky, brácho," zamumlal Tony.

Rozezněl se alarm. Tony přiskočil k panelu výtahu a začal zuřivě mačkat tlačítka, bezvýsledně. Byl lapen v malé, ocelové krabici, do které navíc sám vlezl. A Roboagenti tu budou co nevidět. V lepším případě ho okamžitě vaporizují, v tom horším...
"Jsi v úzkých, Antoníne?" zapředl mu v hlavě ženský hlas.
"To ne, musí to jít jinak!" bručel si polohlasně, zatímco dál zkoušel tlačítka.
"Mohli bychom být zase spolu," dodala svůdně.
Stěnou se začínaly propalovat lazery. Tony rozhodil ruce a prohlásil: "Vyhrála jsi, hlavně mě dostaň pryč."
V podlaze se objevil kruh mihotavého, červeného světla. Tony do něj bez rozmýšlení skočil.