Vesničko má středisková

V autě jezdím rád. Silnice ubíhá. Zatáčky vpravo. Zatáčky vlevo. Stromy podél cesty vrhají stíny. Přejíždíme stíny stromů, ani to nedrncne. Mám rád stromy. Ty jejich chladivé stíny v létě. Jejich zelené koruny. Větve s ptačími hnízdy.
Jedeme, ani nevím kam. Pro cement. Pan Pávek vypráví. Poslouchám. Představuju si. Ale nevím, co říct.
Nad polem krouží káně. Asi vyhlíží hraboše. Hraboši žerou zrní. Pan Pávek mlčí. Asi přemýšlí.
Pole střídají louky a lesy. Cesta pěkně ubíhá. Do lesa peláší dvě srnky.
Sem tam projedeme vesnicí. Teď se ale blížíme k něčemu většímu. Míjíme ceduli. Beroun.
„Beroun.“
Promluvilo mi to samo.