DMD č. 08. pro 8. 4. 2025. Téma: Tichý společník

Už třetí den posedávala na zídce vedle loděnice. Pracující elfové o ní dobře věděli, ale nechávali ji na pokoji. Asi jim nepřišlo zvláštní, že zamyšleně nehledí na moře, ale spíš na ně samotné.
Neklidnými prsty poklepávala na sluncem ohřátý kámen. Cítila každý hrbolek, každé zvětralé granitové zrnko. Dlaně jí změkly, stejně jako ostražitost. Mozoly se vyléčily. Znepokojovalo ji to. Pomalu z ní opadávala její pomyslná, ohněm a krví kalená zbroj.
Přijde sem i zítra a bude se na ně tiše dívat. A oni ji zase nechají, i když o ní dobře vědí.
Nejspíš nevědí dost. A ona jim to neřekne.

Julian ran into the café and threw himself across Jadzia's table, eyes wild. "Do you speak Ferrengi?"

"Good morning to you, too!"

"Sorry," he wheezed, "it's important. I overheard Quark talking to Garak about his silent partner."

Jadzia frowned. "Like... business partner?"

"Yes! That's what Quark said, I think. I can't be sure; the universal translator gave me a target language conflict error." He lowered his voice. "Apparently, they're right here on this station."

"Uh, sure, I know a little..." Julian handed her the translator log, and Jadzia burst out laughing.

"Well?"

"Julian... that's Ferrengi slang for intimate male companion."

Na ty chvíle, kdy s ním mohla sedávat u jeho vodní nádrže se těšívala celé dny. Od té doby, co věděla, kde ho najde se už zkrátka nemohla držet zpátky. V duchu si představovala, jak se vynoří nad hladinu, věnuje jí úsměv, jejich kůže se letmo dotknou a bude sledovat, jak pro něj tančí. Kdyby v něm i ostatní viděli tu něžnou a laskavou bytost, kterou byl, a ne monstrum. Jejich mlčenlivé konverzace pro ní byly balzámem na duši. Nebylo třeba nic vysvětlovat. Rozuměl jí jako nikdo, a to ani nemluvili stejným jazykem. Ticho pro ně vydalo za myriádu slov.

„Strašně mi šla na nervy. Pořád samá přísaha sem, povinnost tam, rytířství a čest… U sedmi pekel, jak zrovna ona může být pořád tak naivní? Prostě mi jí bylo líto, tak to bylo.“
Zarazil se pod upřeným pohledem bledých očí.
„S tím na mě nechoď, je mi úplně ukradená.“
Další zírání.
„A teď se mi budeš posmívat, že o ní mluvím? Já s tím nezač-“ nedořekl, protože si uvědomil, jak směšně to zní.
Namířil prstem do strnulé šeredné tváře s neuhýbajícíma očima: „Abys věděl, vůbec se mi nelíbí!“
Na to se Ilyn Payne ušklíbl a podal Jaimemu měch s vínem.

Tichý vzdych, doprovázený jemným tlakem levé ruky ve vlasech mladého muže níž.
Nic jiného se v místnosti neozývalo. Pouze on, co se postupně dostával do euforického omámení, které jej brzy pohltí. Chtěl to. Kdyby ne, nerozhodne se k tomu činu.

Popravdě to nebylo jeho poprvé. Možná i z toho důvodu si z toho ve své mysli vytvářel něco jiného, než to doopravdy bylo.

Ano, je sám doma v obývacím pokoji, má zavřené oči a... Věnuje uvolnění mysli od starostí. Taková jeho chvilka.

Zatáhl za mladíkovi vlasy a sám zaklonil v omámení hlavu, obojí doprovázel tlumený vzdych.

Jen jejich společná chvilka.

Fotbalovým mistrovstvím středně velkých savců hýbe skandál. Na vyprodané utkání labradorů s pandami se nejspíše dostalo mnoho diváků bez placení. Upozornil na to vlčák, který jednoho neplatiče nevědomky propašoval do hlediště.

„Nevšiml bych si ho, byl naprosto tiše,“ uvedl. „Ale pak se ten brouk začal v mém kožichu vrtět.“

Podle všeho nešlo o ojedinělý problém. Vyšetřovací komise objevila na sociálních sítích celé skupiny, kde drobní živočichové sdílí tipy, jak se na bez placení vloudit na sportovní a kulturní akce.

„Držte se mých rad jako klíšťata,“ nabádá jeden z přispívajících. „A pokud rádi pijete někomu krev, budete mít zdarma i občerstvení.“

Svistot kulek, dupot bagančat i křik raněných pomalu utichly. Muž v uniformě se pomalu zvedl z bláta kráteru. Vyhlédl, ale zatím se neodvažoval vylézt, bude muset počkat na tmu.
Vytáhl cigaretu, znovu se opřel do bahna a marně se pokusil zapálit. Nebyl však sám, společnost mu dělal mrtvý kraut. Doplazil se k němu, odehnal krysy okusující mrtvole prsty a v kapse našel krabičku zápalek.
“Nevadí když si půjčím?”
Kraut neprotestoval.
Muž zatáhl z cigarety.
“Víš, touhle dobou bych česal jabloně v sadu…”
Odmlčel se a oklepal popel z cigarety.
“Válka je sračka. K čemu to je všechno dobré?”
Kraut neodpověděl.

Tiše seděla u okna a drala peří. Hovor žen vnímala jen jako vzdálený šum.
Na okně začala růst jinovatka.
Vzdorovitě vystrčila bradu.
Pořád stejná lopota.
Práce dává životu smysl, mykla ramenem a po očku pozorovala rozšiřující se obrazce.
Všichni tě jen využívají.
Z trucu dýchla na sklo a škodolibě pozorovala, jak se ledové květy rozpouští. Rukávem setřela vlhkost, ale ledová nádhera se nenechala odradit. Postupně celé okno pokryly květiny.
Bylo to moje rozhodnutí.
Když jim přestaneš být dobrá, přijdou vidle a pochodně.
Odhodila brk, pak vhodila do krbu tlusté poleno, sedla si vedle matky a vzala si další bělostné peří.

Deedra seděl vedle laptopu a blbě na něj koukal.

"No nekoukej na mě jak kachna." Ušklíbl se na Deedru.

Zrovna ladil nějakou automatizaci deploymentu když mu ansible trochu stávkoval.

"No když už tu jsi..." prohlásil a začal na Deedru sypat hromadu technických detailů. Deedra stále stejně blbě koukal. Ale trochu to pomohlo, měl čas si utřídit myšlenky a líp si rozmyslet postup.

A tak se stalo, že Deedra povýšil. Jiní ITáci mají gumovou kachničku, tak on může mít plyšového draka. To naprosto dává smysl. Přece nebude v kanclu sedět nadarmo a jen na všechny blbě čumět. Jen ať maká, lenoch.