Moje články

Jednoho dne pozdě v noci,
alkohol má ve své moci
stařičkého Josefa.
Ten belhá se ulicí,
je nešťastný a zuřící.
"Ať je prokleta ta stará bába,
co mi pořád jen kaši dává.
Pořád říkám: Aničko?
Neumíš vařit maličko?
Říkám jí to tady, tuhle,
pak si vařím čínský nudle."
Po hodině klíč v zámku sed,
prázdný je dům na pohled.
"Bodejť by ne, ve tři v noci,
půjdu bábě napomoci."
Lednice zase prázdnotou zeje,
"Co se to s tou babkou děje?
Kolikrát jí to říkat mám?
že zbytky včerejší nehledám!"
Pak našel bábu, ležící, spící?
"Já vůl ji vlastně střelil brokovnicí!"

Manželé Černobejlovi právě pracují na jejich zahrádce v Hobitíně.
„Slyšel jsi už o tom Pylíkovi a jeho bandě? Víc než rok se neukážou a najednou ejhle! Co se asi tak stalo?" Povídá máma Černobejlová, načež vytrhla mrkev a hodila ji do koše.
„Já ti řeknu co se stalo," ozval se její manžel Buban. „Akorát se toulali kolem Hůrky a kradli, takových jsem viděl!"
„Berta mi říkala, že šli zachránit Středozem."
„Chacha! Jsi blázen?" Táta si otřel čelo a opřel se o hrábě. „Den, kdy bude Středozem potřebovat pomoc od takových jako jsou oni, bude den, kdy mi naroste prasečí ocas."