Legendární

Milá Carmen,
přeju Ti ty nejkrásnější Vánoce, brzké uzdravení a spoustu pohody. :)
Doufám, že se Ti povídka aspoň trošku zalíbí a třeba vykouzlí úsměv.
Šťastné, veselé a legendární!
Remi
Varování: množství blbých vtipů a narážek odpovídá době napsání... heh
Shrnutí: Sirius plánuje Legendární Vánoce. Remus má rýmičku a James je jelen.
SOUNDRTRACK: Prosím prosím pusťte si písničku! Ideálně na smyčku!
Legendární
Vánoce mají být svátky klidu a míru. Příjemných chvil strávených po boku těch nejbližších...
Nejdřív je to spousta námahy. Dokončit veškeré povinnosti, sehnat dárky a psychicky se na to celé připravit, je někdy nad lidské síly. Ale nakonec se stejně přistihneme, že tu příšernou koledu, kterou nákupní centra pouští snad celé dny, vlastně slyšíme docela rádi. Tehdy doopravdy začínají Vánoce.
*
Remus přestával věřit, že se té chvíle vůbec dožije. Byla mu zima a bolelo ho v krku. Ve dvou svetrech a se strašnou rýmou se dobelhal do společenské místnosti a z posledních sil se svalil na pohovku vedle kluků.
"Vyspaný do růžova, marode?" uvítal ho James starostlivým pohledem.
"Spíš vypadá, jako by ho něco kouslo," neodpustil si Sirius.
"Abych tě mohla lépe sežrat," zamumlal Remus v odpověď. James mu nabídl hrnek kakaa a Remus ho vděčně přijal. Musel se usmát - tohle bylo pro Jamese typické. Pro většinu lidí byl prostě namachrovaný frajírek, zamilovaný do sportu a věčně nadbíhající Lily. Ne, že by ve skutečnosti nebyl, musel Remus připustit. Ale málokdo si dal tu práci poznat jeho jemnější stránku. Tu, která vám dá kakao, když jste nemocní a celou zimu kontroluje, jestli máte šálu a teplou mikinu. Remus zavrtěl hlavou. Kdyby se takhle choval před Lily, ušetřil by si spoustu problémů. Je to prostě jelen.
Naštěstí dřív, než stihl tuhle novinu Jamesovi oznámit, tok jeho myšlenek přerušil Sirius.
"Pánové, tyhle Vánoce budou legendární," prohlásil a usmíval se tím dokonalým způsobem, kterýmu prostě nešlo odolat.
Remus ten den vůbec neměl vstávat z postele.
Začalo to už někdy ve třetím ročníku, kdy James poprvé donesl neviditelný plášť a ty Vánoce skutečně legendární byly. Sirius se tehdy rozhodl pozvat na vánoční ples někoho z učitelů. Pokračovalo to ve čtvrtém ročníku, když pozvání na ples Brumbál přijal.
Každý rok Sirius přišel s nějakým legendárním plánem a každý rok skončil se školním trestem až do půlky února.
"Co to bude tentokrát?" zeptal se Remus odevzdaně a naklonil se nad hromadu papírů a ozdob na stole.
"Najednou nás to zajímá?" ušklíbl se vítězně Sirius, ale všechny věci si přitáhl k sobě. "Však uvidíš. Zvědavost zabila vlka."
"Já se z tebe kousnu," zaúpěl Remus tiše a napil se kakaa. Teda, toho, co mělo být kakao. V krku to pálilo jako tisíc čertů a Remus měl pocit, že jestli se napije ještě jednou, bude to jeho poslední doušek.
"Co to pro Merlinovysmrdutýponožky je?" zachroptěl a rozkašlal se. Siriovi to očividně připadalo hrozně vtipné.
"Kakao," odpověděl James nevinně. "A možná je v tom trochu... medicíny," připustil, když Remus nepřestával kašlat.
"Jamesi, jsi jelen," oznámil mu Remus, když se mohl zase nadechnout. "Jdu do ložnice, kde můžu důstojně zemřít v klidu a pokoji."
"Počkej," chytil ho James za rameno a stáhl ho zpátky na pohovku. "Fakt to pomáhá, slibuju. Jenom to nespíš vypít celý naráz, to by seklo s každým.“
„Dej tomu ještě šanci…" přidal se i Sirius.
Remus si povzdechl, ten den snad posté, a znovu přiložil hrnek k ústům. Při bližším pohledu to vypadalo jako voda s trochou kakaového prášku. A přestože Remus přes rýmu necítil téměř nic, vonělo to jako ohnivá whisky. Když se nad tím zamyslel, chutnalo to jako ohnivá whisky.
Rozhodl se, že mu to nevadí.
Přestože by to nahlas nikdy nepřiznal, dýchalo se mu teď o něco líp a po trochách se to vážně pít dalo. Tohohle jednou bude litovat.
*
Probudily ho až koledy. Neuvěřitelně hlasité koledy, pomyslel si Remus bolestně a chytil se za tepající spánky. Muselo být už dost k večeru nebo někdo kouzlem zatemnil okna. Posadil se na pohovce a rozhlédl se okolo.
Musel připustit, že tentokrát se Sirius vážně překonal. Tahle vánoční party vážně vypadala docela legendárně.
Ze stolku u okna se stal provizorní bar a veprostřed místonosti kdosi tancoval. Když Remus zvládl zaostřit, zjistil, že je to vánoční stromeček. Vzduchem létalo jmelí a pronásledovalo několik druhaček. Na stolku se prali perníčci...
Jeden oživlý vánoční svetr Removi začal ožužlávat rameno. Z nějakého příšerného důvodu, který by ta racionální část jeho mozku nikdy neschválila, mu to připadalo hrozně vtipné.
"Jsem k nakousnutí," zahihňal se Remus.
"To každopádně," objevil se jakoby odnikud Sirius a přejel ho pobaveným pohledem. "Nevěděl jsem, že tě tak baví slavit."
"Vždyť je to legendární oslava, ne?" usmál se Remus. Vlastně mu teď legendární připadalo asi tak úplně všechno.
"Kde je vůbec James?"
"Nevím a vědět nechci," pokrčil Sirius rameny a oči mu zajiskřily. "Nebudeš tomu věřit, ale nějak se mu povedlo mluvit s Evansovou a nedostat u toho pár facek. Pak spolu někam zmizeli."
"To je ale jelen," pronesl Remus obdivně a Sirius se zasmál.
"Vždycky jsem si myslel, že nulovou toleranci alkoholu má akorát James."
"Dokud sedím, jsem úplně v pořádku," odtušil Remus věcně. "Ještě jednou mi dáte něco takovýho, a vážně tě kousnu."
"Risknu to," přisedl si Sirius za ním na pohovku. "Je s tebou teď docela zábava. Vlastně by z toho mohla být dobrá tradice, nemyslíš?" zasmál se.
„Přes mou mrtvolu."
"Ale prosím tě... Mimochodem, věděls, že školní tresty se dají sčítat?" zeptal se Sirius s nadšením větším, než by v dané situaci bylo vhodné.
"Ty jsi blázen... " usmál se Remus.
"Nevím, kdo z nás exnul půl hrnku ohnivé whisky," vrátil mu to Sirius. "Mimochodem, to bylo něco."
"Běž, než tě kousnu doopravdy a chytneš ode mě tu rýmu.“
„Život je o riskování, Remie,“ odbyl ho Sirius vesele a sedl si blíž. Hodně blíž, poznamenala by ta racionální část.
Zase měl ten dokonalej úsměv a Remus se najednou cítil o něco líp.
Vánoce prostě miloval.