Páté patro V.

Zamotané klubko časových událostí míří do finále. Kam se vrátí Marty? Zvládne to Albert Černý přežít? A kolik sendvičů dokáže sníst jeden Holmes?
Varování: 12+ (sprostá slova)
Část pátá: Kudy z toho ven
U Dvanácti makaků se Mycroft okamžitě cítil jako doma. Elegantní retro mu bylo bytostně blízké, zelený samet a velké, špatně svítící lustry mu nepřišly nevkusné a na polstrovaných židlích se v oddělených salóncích sedělo, že vstávat z nich by byl hřích. Navíc se nikdo nepodivoval, když jste si na stůl objednali celou jednu lahev suchého sherry a etažér s okurkovými sendviči.
"Mám to tu rád," prohlásil Albert trochu zbytečně, protože podle toho, jak uvolněně se choval, bylo jasné, že je tu jako doma. Vzhledem k tomu, že vlastně žádné doma neměl, to i dávalo smysl.
"Rozumím," broukl Mycroft a jenom mávl na decentní, ale všudepřítomnou servírku, aby donesla další lahev. "A my na někoho čekáme?"
"Přijde moje přítelkyně, ale musíme počkat, až skončí s výukou," vysvětlil Černý a Mycroft téměř neznatelně zatrnul.
"Přítelkyně jako jedna z přátel, ne přítelkyně, já nemám přítelkyni. Na rozdíl od ní." Už zase koktáš jako blbec, nechej toho! peskoval se Albert, ale vždycky to mohl svést na alkohol. Nebo tak něco.
Úderem šesté vstoupila do klubu Hedvika Stehlíková. Nejmladší docentka, pyšný produkt Černého učení, se zkušeně rozhlédla, mávla na servírku a ta jenom kývla. Jako obvykle.
"Tywole, Alberte, rychlejc to nešlo. Copak hoří?" halekala místo pozdravu. Pak si všimla vážného výrazu na Albertově tváři. "Vono jako fakt hoří?"
"Bude. Za devět let."
"Tak to asi přežiju," mrukla a kopla do sebe panáka na uvítanou. Oklepala se a s jiskřivýma očima si prohlédla druhého pána. "Jste docela fešnej kořen, kde vás Albert klofnul?"
"Hedviko!"
"Ups, pardon. Hedvika Stehlíková," napřáhla k němu ruku.
"Muž by se měl zásadně představovat jako první, aby dáma věděla, komu podává ruku," nemohl si pomoci Mycroft.
"Tak až nějakou dámu uvidíte, dejte vědět," zasmála se Hedvika. "No a jak se teda jmenujete?"
"Hedviko, to je Mycroft Holmes. Ten Mycroft Holmes. Pomáhá mi vyřešit jeden zapeklitý problém, na jehož konci přijdu o život."
Hedvika sáhla naslepo po dalším panáku, kopla ho do sebe, aniž by sundala pohled z Mycrofta Holmese. Hrozně chtěla říct No to mě poser, ale nějak tušila, že se to nehodí.
"Tak to vyklop, víc hlav, víc ví. A ta moje ví nejvíc, když je nalitá. Na vás, Holmesi," mrkla Hedvika a nalila se další lihovinou.
***
Druhý den ráno se v pracovně profesora Černého Marty posadil na stůl a podupával nohou. Snažil se vstřebat složitý proces, který mu profesor vysvětloval, zatímco Mycroft hlasitě přežvykoval sendvič s roastbeefem.
"Takže všechno, co jsem podnikl, bylo zbytečné? Chápu to tak? Vrátím se do doby, co mi bude šestnáct."
"Úplně zbytečné ne. Vaše mysl se nedá vymazat, takže vše, co se vám stalo, zůstane. Stanete se pánem vlastního osudu. A i když to ve vašich šestnácti nevypadalo růžově, to, že máte Jennifer a víte, čemu zabránit, to všechno půjde i bez toho, aniž byste dělal další časový bodel. Omluvte ten výraz."
Marty přemýšlel. Kdysi dávno si myslel, že Biff je největší osina v zadku, co existuje, ale když strávíte patnáct let života skákáním v čase, začne vám být jeden tlustý přizdisráč vlastě dost u zadku. Asi to zvládnu, pomyslel si.
"A to je ten háček, jaksteřikal?"
"Ne. To je fakt. Háček spočívá v tom, že než se vrátíte, musím odblokovat Páté patro, aby se k vám dostal všechen zbytkový čas. A nevím úplně přesně, co to udělá. Kromě toho, že úplně na konci to bouchne.
Marty se podíval mírně vyděšeně, Mycroft si otřel prsty do kapesníku a odkašlal si. Černý se nadechl a řekl jen: "Tak jdeme na to."
***
"Musel jste listovat zrovna Starými řeckými pověstmi?" řval Černý, když cpal do skříně naštvanou chiméru.
"Tý jediný jsem rozuměl!" křičel Marty a snažil se nespadnout z Mínotaura. "Nenechte se rušit," zavrčel na Holmese, který se ani tentokrát nehodlal zapojit do akce.
Jenomže pak vyběhl z rohu kentaur, rozkopl dveře a utekl. Od té chvíle chrlila stěna jednu postavu z bájí za druhou.
***
Celí upocení se postavili doprostřed místnosti. Albert namaloval složitý obrazec křídou, přidal pět elementů a naposledy vzdychl. Ale třeba to nebude bolet.
"Sbohem," zašeptal a věnoval poslední pohled Mycroftu Holmesovi
***
Gorgona získala klasifikovaný zápočet z paleografie a doktor Mráček ze zamiloval.
***
Marie Andělíková (ta mrcha hubená) promovala s vyznamenáním a po pár letech v archivu šla radši prodávat do Kauflandu.
***
Marty otevřel oči 25. října 1985.
***
Hedvika Stehlíková napsala anonymní dopis varující před bombou 12. května 2031. Všichni se divili, že tentokrát to doopravdy vybouchlo.
O den později napsala epitaf pro zesnulého profesora Alberta Černého, který zůstal jako jediný v budově v době výbuchu, pohlcený do bádání.
***
V dubnu roku 1257 se narodil anglický myslitel a teolog William z Ockhamu.
KONEC
Část poslední: Epilog
Mycroft Holmes netrpělivě hleděl z okénka drošky. Už abychom dorazili, pomyslel si a poposedl. Zatracený venkov, zatracené Surrey. Když zastavil v Ockhamu, vyskočil trochu moc dychtivě, až mu pod nohama šplouchlo bláto. Nechutné. Ale co.
Pokynul kočímu, že může odjet, pevně chytil svůj malý kufřík a vykročil k malému domku poblíž lesa. Kovovou hlavicí své hole zaklepal a po těle mu projel příjemný mráz, když slyšel měkký hlas, jak říká: "Vstupte."
Albert Nachtigaal odolal pokušení čapnout ho a sevřít ho v náručí. Místo toho si od něj vzal klobouk, šálu a kabát a jenom pokynul do salónku.
"Nakonec měla tak hrubiánská ženština pravdu. Na to bych si býval nevsadil," pokyvoval Mycrof, popíjel sherry a něžně se díval do Alberových krásných, vševědoucích očí.
"Byla jednou z mých nejlepších žákyní. Její slovník na to neměl vliv," usmíval se Albert. "Ale rozumím ti. Nápad, který člověk najde na dně šesté lahve, obvykle nefunguje."
Woe, nikdo neříká, že musíš umřít. Jenom že tvůj život musí skončit. To není totéž. Prostě se s někym vyměň. A vyber si nějakej pěknej příběh, do kterého se zapíšeš. Jsem geniální? Já si mysim, že sem!
***
Když večer usínali bok po boku, pomyslel si Albert něco o tom, že tenhle život má něco do sebe. I když je to jenom fikce.