Zamotané klubko časových událostí míří do finále. Kam se vrátí Marty? Zvládne to Albert Černý přežít? A kolik sendvičů dokáže sníst jeden Holmes?
Varování: 12+ (sprostá slova)
Část pátá: Kudy z toho ven
Varování: může způsobovat bolení hlavy
Část čtvrtá: Jak si poradit s gordickým uzlem
O den dříve
Černý zamrkal, pak se s dlouhým vzdychnutím promnul kořen nosu, načež se narovnal a prohlásil směrem k Martymu: "Mohu vám říct jediné, tady jste v naprostém bezpečí. Dokud budete zde, v Pátém patře, nebudete se nikam stěhovat. Pojďte, zavedu vás někam, kde se budete cítit jako doma. Od roku 89 tam na to nikdo ani nesáhl.
Varování: 12+ (sprostá slova)
Část druhá: Jak to dopadá, když si zahráváte s kontinuem
Život Martyho McFlye stál, řekněme to upřímně, za hovno. Cestování v čase mělo dát jeho mizerný život do kupy, ale někdo měl jemu i Docovi říct jednu důležitou věc: děti, nehrajte si s časoprostorovým kontinuem, pokud nejste připraveni nést následky.
Anomálie paralelních časových linií způsobila, že Martyho začaly pronásledovat tzv. časové bubliny. Jevy, které obsahovaly zbytkový čas, ten, který zůstal nevyužitý po změněných událostech.
"I've been reading my dad's books," Marty said, swirling the ice cubes in his glass of Pepsi.
Doc turned around, his interest half-raised.
Marty shrugged. "There's time travel in some of them."
"Yes, they're impressively prescient. The science nearly holds up!"
"He talks about paradoxes." Marty glanced at his glass and the hand holding it. Solid now. Permanently?
Doc patted his back absent-mindedly. "This timeline is perfectly stable."
Marty exhaled, slowly. "Okay."
"It's not the one you were born in." Doc smiled, unreassuringly. "Technically speaking, that isn't your family." He nodded toward Marty's house. "Not your paradoxes, not your problems!"
Včera jsem to ve svých skoro 40 letech viděl poprvé! A pardon, jsem blbej na jména.
Lehké dost divné erotično, 18 plus, možná ani to ne.
Annabelle mi pomalu strkala jazyk do úst. Líbilo se mi to, jasně. Byla krásná, pružná, před maturitou. Jenže byl tady menší problém - byla to moje máma. Teda ještě nebyla, ale měla se jí stát! Asi za 7 let, nejdřív měla mít s tátou bráchu.
"Dávej na to bacha, Marty, hlavně se neolizuj s tátou ani mámou," utkvěl mi Docův příkaz.
"Ale když se rozplynu, tak nebudu existovat ani v budoucnosti, tedy se ani nevrátím v čase - takže se ani nevrátím do minulosti a vše bude, jako bych nikam necestoval!" problesklo mi penisem.
A tím pádem si rozplynutí můžu vlhce užít.
Pochopil jsem ten film dobře, že?
Though this is not mentioned in any of the films, the Telltale game shows us Marty meeting Doc in 1931, when they are around the same age.
The first time they met is a matter of perspective. As Emmet sees it, he first got to know Marty in a chaotic blur of events in 1931.
Marty first met Doc in the early 80s, but neither of them feel that really counts.
What age they are is irrelevant. Death is not a handicap in the far future; aging is reversible. They can meet at any point of their respective timelines and be of an age.
How they define themselves is similarly fluid - all they know is it happened quickly.
Speed dating Marty jokes. May it last like carbon.
V zásadě nepřináším nic nového, jen popisuji scénu z jiného pohledu, ten film na mě skutečně hodně zapůsobil.
Pracně se vydrápal na strom a uvelebil na větvi. Nohama se zahákl a vytáhl z kapsy dalekohled. Chvíli ho ostřil a pak zaměřil na známé okno. Ta dívka ho nepřestávala fascinovat. Neznal ani její jméno. Ale od chvíle, co jí ve škole poprvé potkal, neustále myslel na to, jak se k ní dostat blíž. V okně se objevila silueta. Zbystřil. Prudká změna polohy ho ale vyvedla z rovnováhy. Spadl. Přímo doprostřed silnice. Sakra! Spatřil jen šmouhu přijíždějícího auta, když ho kdosi srazil na zem. Auto ho minulo.
"Jsem Marty, ten ze včera. Rád bych ti představil Lorraine."
...
Lorraine, hezké jméno.
Začínám mít slabost pro filmy, se kterými měl co do činění Spielberg.
V laboratoři vládl naprostý zmatek. Několik ryčících klaksonů rvalo uši. Odkudsi unikala modrá pára a plnila celou místnost. V rohu vyl táhle pes a z prostoru se ozývaly dupajících nožky.
Po chvíli se z mlhy ozval přísný hlas: „Julesi, nechej ten časový transformátor! Verne, polož tu oscilační jednotku! Okamžitě přestaň zapínat proudový kapacitátor! Ne, ne, stabilizační variátor není hračka a přestaň s ním mlátit bratra!“
Dveře se rozlétly a z laboratoře vyběhl bělovlasý muž se dvěma chlapci v podpaží.
„Jestli mě budete takhle zlobit, vrátím se v čase a přesvědčím se, abych nezachraňoval vaši matku před pádem do Sonažské propasti!“
Zablesklo se, ale žádný hrom se neozval. Pak doprostřed louky vystřelil zářivý objekt. Ujel ještě pořádný kus cesty a pak zastavil.
Kouřící auto se podivně rozevřelo a vystoupili dva lidé. Mladík v červené bundě a starší muž se stříbrnými brýlemi.
„Profesore, noták. Potřebujeme seznámit moje rodiče, musí se políbit před půlnocí.“
„Marty, neboj se, vrátíme se včas.“
„A co tady vlastně děláme, pět tisíc let v minulosti?“ rozhlédl se chlapec nejistě kolem.
„Takový malý experiment,“ řekl ten starší a vytáhl z kapsy bílý předmět, který vložil do malého hnízda v trávě.
„Tak, teď už konečně víme, že první bylo vejce!“
Lana vrzala, z paluby se ozývaly nepříjemné praskavé zvuky a celá loď se třásla a kymácela pod nápory větru. Marty obešel skupinku pirátů držících ruce nad hlavou a stále na ně mířil ohromnou pistolí. Minul střed paluby a strhl šedivou plachtu z DeLoreana. Otevřel dveře, nasedl a otočením páky spustil stroj času.
"Doktore!" snažil se překřičet hučení vichru, "rychloměr pořád ukazuje nulu!"
"Samozřejmě, Marty, protože auto vůči palubě stojí. Vzhledem k zemi se ale pohybuje!" odpověděl mu křikem doktor.
"A dokáže tahle ukradená kocábka vůbec zrychlit na osmaosmdesát mil v hodině?"
"To záleží na tom, jak silný je tamten uragán!"
