Z nebezpečné čtvrti

Ale vždyť já mu rozuměl, jen si nemyslete. Hned mi bylo jasný, proč se od nás trhnul. Protože, víte, najít v tý době spřízněnou duši nebylo jednoduchý. Proto sem zabloudil. A co si budem povídat, ten ulízanej vzorňáckej pitomec v bělostnejch ponožkách odpovídal jeho vkusu mnohem líp než my. Už tenkrát byl nějak dospělej. Ušlechtilost z něj úplně tryskala. No, a Dražan se prostě rozhodnul. Co rozhodnul, přímo zamiloval, když ho poprvý uviděl. Scéna jak z filmu: on, rytíř v bělostným odění, a my, banda špinavejch usmrkanců, co mu dává kapky. Tohle nemohlo jinak dopadnout.
Každej potřebuje svýho Lexu, no.