Po dlouhých kamenných schodech vstoupil do budovy. Pozdravil službu na recepci a konečně si sundal černé brýle. Sešel do suterénu, kde byly převlékací skříňky. Oblékl si bílý plášť se jmenovkou, zamířil k výtahu a zmáčkl dvojku. Ve druhém patře panovalo přítmí. Slunce se marně snažilo prozářit ztmavená okna. Kráčel po vyleštěné podlaze, v níž se odrážel, okolo skleněných kójí, navzdory brzké ranní hodině kypících životem. Otevřel dveře a vstoupil do laboratoře. Jeho kolegové už byli všichni u svých pracovních stolů. Pomalu se rozhlédl přijímaj přátelské pozdravy od svých podřízených. Cítil, že tady jeho království, jeho říše. Horacio byl doma.
YEEAAAAHH!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hned jsem si začala v hlavě
Smrtijedka
Hned jsem si začala v hlavě přehrávat tu znělku :D. Super.