Tohle téma mi vůbec nesedlo.
Babička mi kdysi dávno vyprávěla příběhy o statečných rytířích a princích, o jejich odvaze a chrabrosti. A o tom, že si pro mě jednou taky jeden takový přijede. Nepodložené kecy.
A tak jsem čekala na prince na bílém koni s železným mečem za pasem a stříbrnou korunou ve vlasech. S krásnýma šedozelenýma očima. Dost dlouho.
Vyhlížela jsem z okna den co den. Uplynula celá léta. Nebo spíš jedno desetiletí.
Nakonec jsem se smířila s tím, že žádní princové už dneska nejsou. Možná, že ani nikdy nebyli.
A tak mi bude stačit jen ten železný meč. A vzrůstající počet jeho obětí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit