Zeď vypadá přesně tak, jak jsem si ji představovala. Nízká, šedivá, zaprášená, místy jako by se měla začít rozpadat. Hranice mezi světem živých a tím druhým.
Vzduch nad vyprahlou krajinou neví, co je to vítr. Na obloze nehybně svítí hvězdy, co nikdy nevyblednou s příchodem dne.
Když se postavím ke zdi zády, vidím kousek nad obzorem zvláštní souhvězdí: nažloutlý kruh uvnitř bělavého šišatého oválu. Mistři z Roke jej nazývají Oko, ale jejich učedníci mu dali přiléhavější jméno.
Tím směrem jsou hory Bolesti a za nimi pobřeží dne. Tam musím dojít. Já nejsem mág. Vrátit se zpátky přes zeď sama nedokážu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já sice tyhle knihy neznám,
Esclarte
Já sice tyhle knihy neznám, ale je to velice podmanivé.
Pro mě jsou srdeční
Erendis
Pro mě jsou srdeční záležitostí. Můj asi nejoblíbenější fantasy svět. Ke čtení vřele doporučuji