Jako obvykle vedeme nevhodně osobní konverzaci na veřejném místě, jsem mírně na holičkách, ale ještě se držim.
"Musím si odskočit." přeruší mě najednou nechutně v půlce věty.
"Tebe to volá nějak často, ne?" odseknu podrážděně.
"Chceš mi snad říct, že ty nemíváš volání přírody?"
"Ne, já mám jen volání ega. To bývá ovšem o to naléhavější a akutnější."
Udělá pobavený frk a já se nemůžu pateticky neculit.
"To je teda průměrný hlod, přemýšlej o tom, než se vrátím."
Užívám si, když mě vychovává. Koukám za ní od stolu, fascinuje mě, že mi zas někdo dokáže odporovat. A navíc tak bravurně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit