Probudil jsem se a zjistil, že jsem zase na ledu. Pokolikáté už? A pořád ne a ne být pořádně mrtvý, co? Ušklíbl jsem se.
Nohu jsem měl, zdá se, zase na svém místě. Vypadala funkčně.
Minulá akce mi dala docela zabrat, ale stihl jsem se včas vrátit, aby mi nohu přišili a opravili další zranění. Ale ty se nepočítají. Pár šípů v zádech? Ani jsem to nepostřehl.
Alchem se objevil ve dveřích a usmíval se. Zřejmě byl rád, že jsem tak rychle při vědomí.
Místností se vznášela omamná vůně mé konvalinkové plazmy. A já dostal chuť na pořádnou dávku elixíru.
2011
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit