Navazuje na předchozí
„Mohu se zeptat, kam plujeme, madam?“ zeptal se. Pohár vína položil s tlumeným klapnutím na stůl.
„Na sever. Nejkratší cestou a co možná nejrychleji. Máme doručit jistou zásilku,“ odpověděla vyhýbavě a jemu neušla ironie v jejím hlase.
„Jakou zásilku?“
Přimhouřila oči a zkoumavě si ho měřila.
„Nemyslím si, že to potřebujete vědět, pane Sullivane.“
Rozhovor byl u konce. Čepel nože lesknoucí se ve tmě mezi nimi i po letech stála jako hradba.
Sullivan věděl, že naléháním si důvěru nezíská a dokud si ji nezaslouží, zůstane pro něj skutečný cíl jejich plavby jen velkou neznámou ukrytou v obálce s červenou pečetí.
Tak tedy tohle mi dalo vážně zabrat. Tímto bych chtěla poděkovat tetičce Wiki, že mě od proměnné dovedla k neznámé. Ale pokud by vám přišlo, že jsem se od tématu odklonila příliš, nejspíš mi nezbude nic jiného než se pokusit nahradit si tuhle záludnost v nedělním bonusu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mně to do tématu sedí.
Zuzka
Mně to do tématu sedí.
A líbí se mi to. Celá ta myšlenka cesty k důvěře se mi líbí.
A taky se mi líbí ta ztemnělá kajuta.
Jé to je krásný komentář.
Terda
Jé to je krásný komentář. Děkuju :)
Líbí! Jsem zvědavá na další
Rya
Líbí! Jsem zvědavá na další vývoj.
To já taky. Díky!
Terda
To já taky. Díky!
:)
Erys
Já se k použití neznámé uchýlit nechtěla, ale myslím, že v tomhle drabbleti je to velmi přirozené. A samozřejmě jsem zvědavá, co bude dál :)
Popravdě jsem měla obavy,
Terda
Popravdě jsem měla obavy, jestli jsem nepřestřelila moc. Díky za komentář.