Zrůda?

„Jsi si jist?“
„Ano! Tedy... proboha, mám na výběr? Říkám ti, Jime, VŽDYCKY narostla znova!“
„Nemůžu slíbit, že...“
„Já vím.“
Warren se trásl po celém těle. NENÁVIDĚL ten pohled, to očekávání a zklamání, tu ochromující hrůzu, která ho zachvátila pokaždé. Někdy to byly dva týdny, někdy skoro tři, ale vždycky tam nakonec zase byla, malá, potměšilá, zrůdná... Ve srovnání s mukami, která u toho zažíval, bylo následné zoufalé pižlání žiletkou zanedbatelné.
Bývala maličká... Proč jen taková nezůstala.
Chlapec s křídly se naposledy podíval do zrcadla. „Můžeš.“
Se zvukem motorové pilky vykřikl, až ptáci za okny poplašeně vzlétli z korun stromů.