O duších a duchnách

Začalo to nevinně, jako ostatně vždy.
Slečna Mitnicková právě dokončovala svůj referát.
„... na sávěr nám pan kostelán vyprávěl pšíběhy o strachovadlech. Byl tam jeden duch, co vrzal na chodbách a pak jedna duchna, celá bílá, chodila po chradbách.“
„Výborně, slečno Mitnicková, ale říkáme „kastelán“ a „strašidlech“ a také se neříká duchna, ale-“
„Ale já měla duchna,“ vložila se do věci slečna Tarnovská, „felká duchna s husa.“
„Vy husa, Tarnovská,“ ušklíbl se pan Kaplan.
„Vy hrobián, Kaplan,“ bránil čest dámy pan Schmitt.
„To je správně chrobník,“ poznamenal p. Nathan.
Proferor Parkhill zasténal. Duch jazyka opět tiše skonával v koutě.
Duchna taky.