Sedím v temné místnosti naprosto sama. Ledové kapky vytvářejí rez, která se začíná prokousávat do každého kousku kovu obývajícího mé tělo.
S hlubokým povzdechem se rozhlédnu kolem. Bedlivě sleduji mříže, jako kdyby je měl můj pohled propálit a tím mi zajistit vstupenku na svobodu. Zřejmě vypadám jako psychopat, který každou chvílí vyběhne proti zdi nebo se začne vznášet nad zemí.
„Pssst!“ ozve se místností, ale tomu zvuku příliš nevěřím. Nejspíš je jen v mé hlavě, očividně můj mozek začíná spolupracovat s paranoiou.
Kdyby ten hlas opravdu zazněl, znamenal by pro mě všechno.
Neexistuje, stejně jako má naděje a zdravý rozum.
Brány svého vězení si neseme každý v sobě. - Jean-Paul Sartre
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Brrr, to je děsivý.
Esclarte
Brrr, to je děsivý.
Přichází chvilka uvažování o
Liall
Přichází chvilka uvažování o tom, jestli je to děsivý v dobrém nebo ve špatném slova smyslu... :'D
No, je to dobře napsáno a
Esclarte
No, je to dobře napsáno a děsí to, což byl asi autorský záměr.
Samozřejmě, že byl. :)
Liall
Samozřejmě, že byl. :) Většinu se tvé tvorby cpu tím směrem. :) Děkuji ^^ :)
Brrr
Erys
Tedy, tohle je pořádně děsivé. Vlastně bych řekla depresivní. Nebo možná deprimující. Ale rozhodně skvěle napsané.
Jsem ráda, že to splnilo
Liall
Jsem ráda, že to splnilo účely. :) Mockrát děkuji :)