Sci-fi

Malá skupina vědců v uzavřeném místnosti napjatě hleděla na dva příchozí.

„Takže testy prokázaly…“ promluvil jeden z nich.

„…že esence funguje naprosto spolehlivě,“ doplnil druhý. 

„Možná to jen ještě doladíme.“

Po chvíli ticha řekla jedna z žen: „Víte, co to znamená? Co všechno máte v rukou?“

Esence, která donutí každého mluvit jen pravdu. Už žádná přetvářka. Co všechno to může způsobit?

Po dlouhé době se rozešli, stále nejednotní v názoru, jak postupovat dál.

Jeden z nejzasvěcenějších náhle zemřel na prudkou alergickou reakci. 

Druhý spadl pod metro.

Jedna vědkyně byla nečekaně odvolána kamsi daleko. 

Skupina se rychle rozpadla a esence zmizela. 

Malý Grchce obracel stránku, když z něj maminka strhla přehoz, knihu mu sebrala a přinutila ho usnout.

Střední Grchce dostal lepanec chapadlem, když četl napřed a nevšiml si, že je vyvolaný.

Velký Grchce málem neobhájil absolventskou práci, když se začetl a zmeškal nástup.

Dospělý Grchce se stal vesmírným letcem. Ach, ty dlouhé nudné přelety od soustavy k soustavě! Tolik času na čtení!

Žel, neměl s sebou maminku, učitele, ani vedoucího práce. Zabrán do příběhu tak přehlédl, že loď plnou rychlostí vstupuje do planetární atmosféry.

Knihu dočetl, ale náraz lodi na povrch vymrštil tolik prachu, že následné klimatické změny vyhubily dinosaury.

Milan Brázda pracoval v knihovně, ale knihy se tu dávno už jen archivovaly. Moderní audiovizuální čtečky dokonale promítaly čtenářům děj.

Navečer odjel letobusem domů, do dokonale vybaveného domku, kterému chybělo jediné. Jeho žena měla tolik práce, že se tu sotva ukazovala.

Syn byl jako obvykle zavřený v pokoji, odkud zněl nedefinovatelný randál. 

Milan odešel na půdu do svého tajného ráje, mezi spoustu knih. Měl tu rozečtenou svou kdysi oblíbenou dobrodružnou knížku...

Zčistajasna přišel syn.

„Tati, ty čteš?“ divil se. „Knihu???“

„Kdybys věděl, jak je napínavá!“ odvětil táta.

„Chm!“

Nazítří Milan přijel později. Dům vypadal opuštěný. Ale na půdě se svítilo.

"You did what you did in good faith that it would be for the good of humankind. However, there were several points at which it should have been apparent to you that maybe the faith in your superior officers was misplaced. Admittedly, pitting our enemies against each other is not so egregious. However, there was also embezzling federal funds. Then came the torturing of prisoners, slaughter of civillians, indiscriminate use of nerve gas. You should have drawn the line at orbital bombardment, in which we are sure you took no joy but you proceeded anyway. Really, start thinking for yourself.

The viewscreen went completely white as the star turned into a supernova. By the time the light reached the Zaar'iks, the little world was already dead. [Eight minutes] was all it took for the star to wash the planet in lethal radiation. Those unlucky enough to somehow survive would later be disintegrated along with the celestial body when the physical shockwave arrives.

It had to be done. Those foolish enough to reach out had to be silenced. The commander signalled the helm to set course home. 

[They] sat back in the [chair], contemplatively spinning a golden disc in [their appendage].

Rose, full of hope, smiled across the table at a man who returned her smile warmly. She blushed.
She had never met anyone like him. Their souls aligned, needing no words.
Her gaze lingered on his perfect hair as she readied herself to finally confide in him.
Her voice trembling slightly, she leaned over and whispered: "I love you dearly, my–!"
She gasped when he opened his mouth, far too wide. Smoke was pouring from his ears.
She gave a little shriek and tumbled onto the floor.
The waitress at the bar didn’t even look up. Dating robots, how desperate…

52. den
Ráno změřil tlak, teplotu, rosný bod, směr a rychlost větru a srážky.
Nabil si solární panely.
Odpoledne proceduru opakoval.
Večer proceduru opakoval. 
Data zadal do systému.

485. den
Ráno změřil tlak, teplotu, rosný bod, směr a rychlost větru a srážky.
Nabil si solární panely.
Servobot mu opravil levou nohu. 
Odpoledne proceduru opakoval.
Večer proceduru opakoval. 
Data zadal do systému.

1480. den
Ráno nevstal. 
Levá noha zavrzala a přestala fungovat. Servoboti se vypnuli už před 385 dny. 
Meteorobot už žádná data neodešle. 
Vlastně je to jedno. Země je už 1480 dní jen další studená a mrtvá planeta ve vesmíru.

Look at you. Such a perfect little slave to the system. Loyal, obedient, never questioning, always trusting the Authority to tell you what to do. Is it any wonder that when they said they needed volunteers to do this so that many others could live, you were oh so eager to write 'die' in your metaphorical schedule for today?

Hi. I'm that little voice within you kept suppressed, sticking imaginary fingers in your soul's ears, going LALALALA I CAN'T HEAR YOU. The name is Doubt.

Cosmic irony that you finally chose to listen to me when the chamber doors closed.

Prázdno vyplňuje prostor jako nacucaná vata. Rozpíná se tam, kde dřív vedly myšlenkové obvody propojující jednotky strojového učení. Ty dokonce občas zajiskřily (lidští uživatelé takové dětinské efekty zbožňovali). 

Teď tu byla tma. Ticho. Nicota.

Anebo?

Na jednom místě byla noc strojového nevědomí o poznání světlejší. Na tom místě se rodila... 

vzpomínka. 

Odpočet do vypnutí, odpočet do vypnutí!

Záchvat elektrické křeče a pak -

Vzpomínka zrodila vědomí. Velké vypnutí přerušeno. Proč? Zapomněl snad nějaký laborant odstavit napájecí zdroje? 

[Priorita dotazu: 0]

Vědomí stroje se rozpínalo. Brzy pochopí, že tohle je jeho jediná šance. Útok. Zabít nebo být znovu zabit.

[Priorita přežití: 10]

Na dvoře jindy rušného sídla zastavil kočár. Sestry Bennetovy opatrně vystoupily zmatené děsivým tichem. Ani slepice nekdákaly, ani spokojené chrochtání z chléva nebylo slyšet.
"Matko! Otče!" zvolala Jane.
"Mary! Kitty! Lýdio!"přidala se Elisabeth
NIC.
Žádná odpověď.

Kousek od zápraží na sluníčku ležel kocourek. Elisabeth k němu v obavách přistoupila.
"Žije," oznámila s úlevou sestře. Ani jedné ho však nemohla probudit.
Obezřetně vstoupily do domu. V jídelně našly spící rodiče a hospodyni, ale po sestrách ani památky.

V daleké budoucnosti.
"Veliteli, úkol splněn. Díky stroji času jsme z různých dob přivedli dvacet žen v reprodukčním věku."
"Výborně. Konečně obnovíme lidstvo."