Bestijky

Potvory pitomé! Úplně je vidím, zakousnuté do nadloktí.
Malé kulaté hlavičky, ne větší než desetikoruna. Zubaté tlamky od jednoho neexistujícího ucha ke druhému, urputně se drží v souvislé řadě na mých ramenou.
Přišly postupně. Za hádky, za zlá slova, za hloupá gesta, za rány shůry. Jsou těžké, nenechají na sebe zapomenout.
Repelenty však existují.
Sestra mi řekla něco velmi moudrého.
Dvě mrchy odpadly.
Je na co se těšit, je za co děkovat.
Další jsem sedřela o roh ulice.
Přítelkyně mě pochválila.
Masožravka se pustila, když do mě na ulici kdosi vrazil.
Mám se o koho opřít. A na něj nepřelezou.