Prázdniny pana Bunga

Na lavičce před dnem Pytle seděl pan Bungo Pytlík. Nohy natažené před sebe, v rukou dýmku a tvář nastavenou letnímu slunci.
"Takový klid," povzdechl si slastně. A vskutku, v okolí nebylo slyšet nic kromě švitoření ptáků, šumění listů a vzdáleného halasu běžného hobitího dne dole pod Kopcem.
Žádné rozbíjené nádobí, žádné dupání po celé noře, žádné křičení, žádné stížnosti od sousedů.
"Prostě ráj," zhodnotil Bungo sám pro sebe.
A takový ráj si měl užívat ještě celý měsíc. Beladona s Bilbem odjeli k jejím příbuzným a jemu se z té návštěvu podařilo vymluvit.
"Jednoduše krása," uzavřel to Bungo spokojeně. Zlatí příbuzní!