Pán prstenů

Běželi bez oddechu. Byli skuruti, neznali únavu, neznali strach. Uglúk byl na svoji skupinu hrdý. Nesli svému pánovi kořist. Nemusel znát přesné plány. Co pán dělá, moudře dělá. Jistě tyhle neschopné tvory k něčemu využije. Snad jako návnadu, aby ulovil někoho důležitějšího.

Tušil, že nepřátelé se přibližují. Veliké množství nepřátel, mnohokrát více, než jeho vlastních druhů. 

Jeho skupina samotná by snadno unikla, ale ti mrňavci z Morie a z Mordoru je zdržovali. Báli se slunce. A ještě chtěli zpochybňovat jeho velení!

Ale on svého pána nezklame. Splní úkol.

Ať koňáci přijdou, postaví se jim. Jsou skuruti, výborně vycvičení a vyzbrojení.

Viděl se jako ruka, která zkrotí bouři. První chyba. Druhá, důležitější, byla, že se do té bouře zadíval příliš dlouho.

Palantír nelže; ovšem ukazuje tolik pravdy, kolik stačí k záhubě. Myslel si, že pána Temné věže sleduje, měří, obchází jako lovec. Ve skutečnosti ho každý pohled vedl blíž k hraně propasti. Hlas z Mordoru nebyl hlasem rozkazu. Byl trpělivý, lákal, sliboval. Nechal ho, ať si namlouvá, že vyjednává.

Ctižádost ho zradila. Upadl do léčky.

On zradil lidi, ty, které měl chránit a vést. 

Snad do poslední chvíle, kdy mu hlubokou ranou v krku unikl život, si neuvědomil, kde udělal chybu. 

Vycítila jejich příchod dlouho před tím, než skutečně začali stoupat po schodišti. Jejich kroky byly sice lehčí než dupot skřetů, ale to ji nemohlo oklamat. 

Spokojeně zacvakala čelistmi.

Chutné čerstvé masíčko na dosah. A co víc, trocha vzrušení, narušení jednotvárnosti.

Součástí její dohody s Pánem věže bylo samozřejmě zajištění pravidelného přísunu potravy. Poslední dobou byly ale chody příliš fádní.

Bavilo ji číst různé pachy, zkoumat příměsi, vytvářet delikátní seskupení. 

Dříve měla ve spižírně uloženo často i deset kokonů, každý v jiném stadiu konzervace. Ráda je chodila očuchávat.

Teď se tam krčil jeden zbědovaný ohlodaný člověk. Nechutné.

Nicméně, hobitci se blíží.

Byl to den k zbláznění, vyřizování, zařizování, papírování. Do kanceláře se mu vnutila ta baba princmetálová, jedovatá, pomlouvačná. Vyvést ji musel skoro násilím.

Jedněm zemědělcům pršelo moc, druhým málo a všichni měli potřebu ho o tom okamžitě spravit.

Domů dorazil vyčerpaný k smrti. Takhle si to starostování opravdu nepředstavoval.

K tomu děti něco posedlo, u večeře vyváděly jak z divých vajíček, a teď ještě otravují s pohádkou. Jako kdyby na to měl čas a náladu!

Připravil se na to, jak jim to od plic vytmaví. K vlastnímu údivu zjistil, že místo toho říká: „Poslyšte příběh o Devítiprstém Frodovi a Prstenu.“

Chvíli jí trvalo, než si byla jistá, že se skutečně dívá na sebe. Až když světlovlasá žena stojící k ní zády pozvedla ruku, zasvítil jí na prstě Nenya. 

Žena vcházela do vody, nejspíš do moře. Z vln jí vycházel v ústrety starý muž. 

Když už to vypadalo, že se dozví jeho totožnost, její přízračné já jí zakrylo výhled, protože muže bez váhání políbilo. Najednou stáli na lodi a mířili do zemí neumírajících. 

Přesně tento výjev ze svého zrcadla měla Galadriel v živé paměti, když dorazila do Šedých přístavů a spatřila Mithrandira, jak se na ni usmívá. Má se to stát?

Kapr Alex chytá lelky. Už jich nachytal habakuk a tak přikládá oko. Brouzdá. Sleduje Galadriel. Je nahá. Právě se převléká. Nasazuje si bílý plášť, bílý klobouk a bílý plnovous. Kapr Alex odhaluje tajemství. Brouzdá dál. Odula je odulá. Čím dál víc. Pozvala si výživovou poradkyni. Brouzdá dál. Finduilas právě porodila trojčata. Dali jim jména Bubíkmir, Dulíkmir a Kulíkmir. Brouzdá dál. Frodo si holí nohy, potom holí nohy Samovi. Brouzdá dál. A zatímco Kapr Alex brouzdá, v Mordoru pozoruje velké... ohnivé... judistické oko Kapra Alexe. Velkou rukou si velké oko dělá zápisky azbookou do svého služebního Nazghbooku. Brzo budou Vánoce. Pravoslavné.

„Bylo to nečekané,“ řekla Yennefer.
„Vzrušující,“ doplnila Melisandra.
„Místy velice vznešené,“ zdůraznila Galadriel.
„Bylo to k něčemu?“ zeptala se prakticky Minerva.

Všechny čtyři se ohlédly na K´rula, protože pochopily, že mohou moudře promlouvat, jak dlouho chtějí, ale hlavní slovo tu má on.

„Inu… sám jsem nečekal, jaký mišmaš z toho vznikne,“ připustil, načež neodolal a dodal: „Myši mašírují.“

Potěšilo ho (a zároveň trochu zklamalo – miloval vyvádět lidi z míry), že trpělivě čekaly, až bude pokračovat, nepodivovaly se, co blekotá.

„Nemohli jsme doufat, že každé setkání přinese užitek. Myslím ale, že máme dobrou naději, že některé světy se pohnou správným směrem.“

Kdesi v Mlžných horách se k nim přidala pokroucená postava s baziliščím úsměvem.
„Můžu vám nabídnout elektromobil, dojezd má 260 mil.“
„Elektro?“.
„Mobil?“.
„Já nikam jezdit nechci. Radši půjdu pěšky.“ zavrčel Gimli.
„Já bych nejradši zůstal v kraji.“ zasnil se Samvěd.
„Co X, používáte?“
„Přes runy je u nás expert Gandalf. Nenačmáral jsi jednu u Bilba?“
"A pak mám takový prsten, můžete přes něj sledovat spánek, počítat si kroky nebo platit kdekoliv ve Středozemi."
Devět hlasů se rozesmálo.
„To byl ale pošuk.“
Mezitím dole v hlubinách Smeagol točil Elonovým prstenem a bylo to mnohem méně uspokojující, než si původně myslel.

„Už jste viděli tu věc, která se objevila v pozůstatcích Dol Gulduru? Je to nějaký zvláštní předmět, neznámý.“
Kolující řeči vzbudily oprávněnou zvědavost.
„Prý to i mluví.“
„Prozkoumám to.“ Elfí princ nezaváhal.

Krabice s dvěma otvory byla velká, jak dospělý muž.
„Vložte DNA. Vložte DNA.“ Opakoval robotický hlas.
DNA? Tím myslí krev? Nezdržoval se přemýšlením, řízl se nožem do dlaně. K blikající části přiložil ruku.
„Vyhledávám… nalezeny shody. Parid, princ trojský a William Turner, kapitán Bludného Holanďana. Přejete si zahájit import z jiných realit?
„Ano, přeji.“
Stroj se bíle rozsvítil. V místech otvorů se objevily siluety.
„Transfer byl úspěšně dokončen.“