Pan a paní Strašákovi

Manželé Strašákovi vládli poli,
hlídali jej před zraky všech škůdců.
A jakákoliv opeřenost, opravdu kterákoli,
vzhlížela k nim jako k císařům svých vůdců.
Nerozlučný, milující, navždy svůj pár,
dotýkající se pouze prstíky slaměnými.
Nenašel by se mezi nimi téměř žádný svár,
možná proto, že v pohybu byli téměř bezmocnými.
Avšak jednoho dne bylo větru až příliš,
a paní Strašáková velmi slabé nožky měla.
Ach, proč ty prokletý větříčku sílíš?
A tak sama na studené zemi osaměla.
Rozložení pár kousíčků slámy pouze chvíli trvá,
nebyla druhá, nebyla poslední ani prvá.
A nad ní zůstává, chudáček samec,
strašidelný, ovdovělý a slaměný vdovec.