Věnuju Rebelce, protože jsme to poprvé viděly spolu.
Už byste si to vážně měli pustit. :)
Nebo aspoň přečíst fanfikci And No Birds Sing.
„Dobré ráno, má paní,“ zašeptal jsem do tmy. Vždycky se budím první. Krom dneška.
„Má paní? Lavender!“
Královna sedí u řeky.
Čerstvé zprávy čtu z jejích očí. Už není o čem mluvit, pro co bojovat. Uchopím ji za ruku a políbím ji. Čekáme na konec světa. Našeho světa.
*
Rozdělili nás. Toho jsem se bál. Taky se bojím o ni a mám strach z bolesti, ale kvůli ní musím vydržet vše. Nezradím, nezklamu a nezapomenu.
*
„Říkají mi Glitch! Znám tě?“
„Tak znova. Já jsem DG a už pár hodin spolu jdeme do Smaragdového města najít tvůj mozek a moje rodiče. Chápeš?“
Téma tam vážně je! *mírně zoufalý výraz*
Ambros/Glitch je parafrází na slaměného strašáka z Čaroděje ze země Oz. V této stoslůvce technicky vzato slaměně ovdověl, protože přišel o jedinou ženu, s níž kdy navázal bližší vztah. No a taky o půlku mozku. Takže to s ním pak vypadá asi takhle.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já to sice vůbec nechápu, ale
strigga
Já to sice vůbec nechápu, ale hrozně se mi to líbí!
díky
Keneu
díky
se mi ta pohádka nějak zvrhla do vysvětlování, kdo, s kým a za kolik :)