Zdál se mi příšerný sen. Probudil jsem se zbrocený potem; místností stále dozníval výkřik. Cítil jsem bolest, tak skutečnou, jako by mi bodali pod nehty jehly. Rychle jsem ohmatal ruce, zda na nich nelpí spáleniny. Byly čisté, ale stejně jsem čichal seškvařenou kůži.
Bylo po půlnoci, když jsem se opět přinutil zavřít oči. Pořád tam byly: Dva zářivé klenoty, blyštící se v koruně z černého železa. Po třetím zbyla jen odporná rána, jakoby zjizvená jamka v tváři bezokého. Slyšel jsem ten hlas. Sladký jako med, a přesto tak děsivý.
Strach. Takový strašný strach.
A přece jsem ráno odcestoval do hor.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Úžasně napsané.
strigga
Úžasně napsané.
Krása. Moc líbí.
Tora
Krása. Moc líbí.
Jauvajs. Moc krásný.
Danae
Tohle je hrozně moc pěkné.
Brygmi
Tohle je hrozně moc pěkné.
To je Maedhros? Nebo někdo
Tenny
To je Maedhros? Nebo někdo jiný?
Rozhodně je to krásně napsané. :)
Maeglin. Těsně předtím, než
Iantouch
Maeglin. Těsně předtím, než ho čapnul Morgoth a přinutil ho ke zradě.
Aha! Díky. :) Já už ve všech
Tenny
Aha! Díky. :) Já už ve všech těch Maegněco mám borčus. Musím si to znovu přečíst. :)
A co teprve všichni ti od F.
Iantouch
A co teprve všichni ti od F. :-D