Už bude jenom líp

"A teď, když už je po všem, teď budu mít konečně klid, Gandalfe?" Otočil se na svého vysokého přítele Bilbo. V hlase měl naději a v očích touhu. Tu, kterou má člověk po návratu z dlouhé cesty, kdy nejvíce touží po chvilce klidu. Po odpočinku.
Před očima viděl Roklinku. Svůj domov. Svou měkkou postel. Vzpomínal, kdy naposledy někomu zabouchl dveře před očima. Kdy naposledy vařil své oblíbené jídlo. A cítil vůni ranní rosy. A vůni okolních rozkvetlých květin. A ženy, ty krásné ženy.
"Snad ano, snad už teď bude jenom lépe." Řekl Gandalf a zahleděl se do hřejivých slunečních paprsků.