Večer začínám zmatkovat: "Už je osm a já pořád nic nenapsala!"
"Nemusíš nic psát. Má to být přece zábava, tak si z toho nedělej další povinnost." vzdechne moje máma.
"Já vím, ale stejně musím, mami. Už jsem vynechala nejmíň pět témat. Nemůžu být 'Ten co nic nenapsal'. Stejně mají všichni lepší nápady než já. Asi bych se měla vykašlat na to předsevzetí, že napíšu na každé téma něco." filosofuji zatímco tupě civím do monitoru. "Ale když já moc chci být součástí DMD."
"To přece budeš, i když budeš jen číst a komentovat." utěšuje mě.
"Děkuju, ale stejně to musím napsat."
Takhle nějak to u nás v dubnu vypadalo často. Obdivuju své rodiče, že to se mnou vůbec přežili.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Obdivuji, že jsi schopná se s
Terda
Obdivuji, že jsi schopná se s psaním rodičům přiznat. Naši moje výplody nejspíš nikdy neuvidí. Pěkné to je ;)
Já bych nevydržela se
Lady Aludnev
Já bych nevydržela se nepochlubit. :)
Moc se mi líbí, že tě v tom
Rya
Moc se mi líbí, že tě v tom rodiče podporují. :-)
Kachna pro ně! (pro tebe taky :-))
Jo, to je velice ze života.
Esclarte
Jo, to je velice ze života.
A dneska mi matka řekla, že zaplaťpámbu, že to skončilo.
Jo, přítel příchod května
Nifredil