DMD č. 30. pro 30. 4. 2015. Téma: Ten co nic nenapsal

Na stole ležel list papíru, obálka a obyčejná tužka.
Ztěžka dosedl na židli a začal psát.
Mí nejdražší...
Věznicí se protahoval průvan.
...píši Vám tento dopis těsně před...
Na dvoře stála šibenice.
...svým nevyhnutelným odchodem...
Oprátka se ladně pohupovala ve větru.
...Vzpomínky na Vás mi přinášejí útěchu...
Slza skanula na dřevěný povrch stolu.
...Věřím, že na mne nezapomenete...
Z chodby se začínaly ozývat kroky.
...Navždy Váš...
Zabouchání na dveře. Už musel jít.
Dopsal. Složil list do obálky a roztřeseně naškrábal adresu.
Později hlídač znuděně hodil psaní do plechové krabice mezi ostatní.
Byl to jen další dopis, který nikdy nebude odeslán.

Hans očima přeletěl obrazovku a zamračil se. Počet kachniček za den pomalu ale jistě klesal. Shodil nohy ze stolu a zvedl se z pohodlného křesla. Zvukotěsnými dveřmi vešel do chaosu tovární haly, kde stovky lidoopů seděly za kancelářskými stoly. Tu a tam některý lidoop bušil kolem sebe větví (nebo případně nohou židle), vzduchem občas prolétl vržený exkrement, ale většina jich mlátila usilovně do psacích strojů. Po zemi se válely dlouhé popsané role papíru, naplněné povětšinou naprosto nesrozumitelnou hatmatilkou.
Sotva Hans vešel do haly, přiřítil se šimpanzí poskok s útržkem papíru.
„Tomu říkáš drabble?!“
Vzduchem práskl bič.
„Zpátky do práce!“
„EEEK!“

Ach ta slova.
Zelené peklo.
Hořící napalm.
Výkřiky umírajících.
Jenže realita je občas jiná.
Možná pouze na okamžik zavládlo ticho.
K uším pronikly běžné zvuky z džungle.
Vřískání opic.
Švitoření ptáka.
Čvachtání vody v botách.
Zvítězila nuda.
Každá dostatečně dlouhá válka se skládá z devadesáti pěti dílů nudy a z pěti dílů hrůzy, okořeněné dle libosti čirým šílenstvím.
Fotoaparát několikrát cvakl.
Ticho zachytit nedokázal.
Ani myšlenky.
Nezapsané zmizely.
Nakonec ani ta nuda nedokázala své vítěství udržet nijak dlouho.
Nízko nad korunami proletěl Thud* a odhodil dvě štíhlé napalmové nádrže. Tam mezi stromy si někdo právě vybral svých pět dílů hrůzy.

Martin nikdy nepsal ve škole slohy. České, anglické, či v jakémkoliv jiném jazyce. Učitelky z něho byly zoufalé, spolužáci se mu posmívali.
Říkali a smáli se mu, že je naprosto blbej, a neumí ani napsat stoslovný příběh.
Ze začátku to bylo Martinovi vcelku jedno, po nějaké době mu už to začalo být docela líto, ale přetrpěl dál. K nepsání slohů měl důvod. A tím důvodem byl jeho až příliš typický styl psaní.
Martin, ač středoškolák, byl už vydávaným autorem 'Young Adult' bestsellerů, nejnovějším z nich 'Upíří vlkodlak'.
Prostě nechtěl být prozrazen. A taky se za tu odpornou slátaninu nesmírně styděl.

V hospůdce u stolu se sešla parta kamarádů. Byli to:
Pepa, autor několika pojednání o (jeho pohledu na) feng shuei a o jeho vlivu na naši domácnost.
Martin, autor 'Young Adult' bestselleru 'Upíří vlkodlak'.
Petr, z týmu tvořící texty učebnic.
Honza, který sepsal příručku pro domácí kutily, založenou na vlastních
zkušenostech.
Jana, autorka až nezdravě sladkých románů se jmény jako 'Věčná láska', 'Nekončící žár'.
Milada, pod pseudonymen Jakub Kohák, píšící horrory.
Františka, autorka a spoluautorka spousty encyklopedidií o věcech, kterým nerozuměla, ale po vzdělání wikipedií byla absolutním expertem.
A konečně Jonáš, který nic nenapsal, ale všechny knihy svých kamarádů vydal.

Takových bylo, co nic nenapsali
Všichni se do sta slov nevejdou
Ani do milionu slov by se nevešli
Tolik jich bylo
Co dělali?
Co tak asi
Co lidé dělají
Žili, rodili se, umírali
Milovali se, bojovali,
sbírali ovoce, pásli stáda,
lovili harpunami tuleně
nebo oštěpem mamuty
přitesávali pazourek
a zpívali, povídali si,
tancem a modlením přivolávali déšť
nebo jen broukali a něžně se hladili,
vybírajíce si z vlasů hmyz.
Kolik jich ani teď nic nepíše
protože zrovna leští boty
drhnou podlahu
střílí nebo po sobě nechávají střílet
nebo jen nevěří, že by to kdo kdy četl
i kdyby uměli psát

The owls came from all directions. Friends, former Hogwarts classmates, complete strangers - everyone had an opinion.
But you had a wonderful marriage!
What a disgrace!
I had no idea, but I hope you’ll be happy.
Harry read letter after letter, but the person occupying his mind didn’t write. No wonder - it had been decades since their turbulent romance and its painful end.
Harry’s divorce and coming-out was old news when Draco Malfoy knocked on his door.
“You didn’t write,” Harry said stupidly.
“I wanted to tell you in person. You screwed up, Potter,” Draco smirked. “But I’ll take you back.”

Život bubeníka není pohádka. Všichni se vám smějí a ještě vás označí za toho, co nic nenapsal. Ale Ringo písničku napsal.
,,A co vy, Ringo, taky jste něco napsal?" zeptal se reportér.
,,Don't pass me by, don't make me cry, don't make me blue," začal Paul posměšně zpívat.
Mějte potom vysoké sebevědomí. Když ho ani výškou nemůžete dohnat.
,,Tak já ti s tím pomůžu, chceš?" zeptal se George.
To bylo milé. Aspoň nějaká podpora.
,,Vážně, Ringo? Chobotnice?" divil se John.
,,Co je špatného na chobotnici? George měl prasátka, Paul zase psa a ty mrože!"
,,To je fér," pokrčil rameny John.

Když se Saša s Lyndou přihlásili na vejšku, věnovali přípravě na zkoušky všechno. S pravidelností menstruačního cyklu se scházeli v hospodě, aby konzultovali své pokroky, a zlanařili několik známých, aby jim pomohli upevnit si znalosti z požadovaných vědních disciplín a začít novou etapu života.
Uspěli s bodovým náskokem, který by jim záviděl kdejaký čerstvý maturant.
Úspěch patřičně zapili.
Na zápis se poctivě dostavili, ačkoli se Sašovo auto cestou do Brna málem rozpadlo.
Vše ztroskotalo na zadání první seminární práce.
"Vole, napsal jsi na to něco?"
"Vypadám snad jako idiot, kterej se pokouší napsat pojednání o tom, jak opice vnímají demokracii?"