Byla to jen služební cesta, rok co rok stejná trasa a stejní kolegové.
„Aspoň mi to v kanclu pořádně vygruntujou,“ prohlásil jeden z nich.
Rozhovory také o tomtéž. O ničem.
A pak se na pátečním semináři objevila ona. Lépe řečeno ONA.
Zlatě zářící vlasy, melodický hlas a – kove mého kovu – tak krásný smích!
Nikdo se nemohl divit, že se zamiloval. Rozezněla ho nepoznanými emocemi a nad ránem zmizela. Z hotelového pokoje si odnesla jeho peněženku a nevědomky i jeho srdce.
Vrátil se domů s ostatními. Byl zamlklý, ale příčinu si uvědomili, až když ho našli němě se houpat na trámu.
Hlavně se mě neptejte, zda je to muž či zvon. Já sama nevím!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
děkuju Ti
Keneu
to jsem ráda, že v Tobě zní
a to zvolání jsem trochu ukradla Pratchettovi - "jíl mého jílu" u golemů
Ať tak, nebo onak - je to
Aplír
Ať tak, nebo onak - je to opravdu vydařené drabble a i pro tu dvojí interpretaci.
:)
Keneu
díky, díky
Wow!
Dangerous
Wow!
díky!
Keneu
díky!
Zvon, zvon! Pak to má takové
Lee
Zvon, zvon! Pak to má takové melancholické vyznění. :) Silné!