Když se dva hádají, Jim Kirk se směje

Jim se zhluboka nadechl.
Nemusel čekat dlouho. Spockovo obočí vylétlo nahoru v charakteristickém gestu.
“Jime, nejsem si jist, zdali jde o vhodný postup.”
“Ale Spocku,” zašeptal Jim, protože se právě nacházeli na nepřátelské lodi a mohl je záhy někdo objevit, “bude to zábava!”
Spockovo obočí se chystalo každým okamžikem odletět z jeho obličeje.
“Tvá a má definice zábavy se značně liší. Rovněž by se dalo polemizovat, jestli na podobné aktivity nejsme již moc staří.”
“Nikdy,” zašeptal Jim, chytl Spocka za ruku, ignoroval Vulkáncovo zalapání po dechu (které Spock samozřejmě později popře, ale Jim ví lépe) a vtáhl ho za závěs.