Star Trek

"Co je ta nejhlubší pravda, kterou jsi nikdy nikomu neřekl?"

Spock pohlédne na Jima. Jeho tvář ozařuje jen oheň mezi nimi. Chladný večerní vzduch a hvězdy na obloze. Poslední noc, než se Jim vydá na Enterprise a jejich cesty se rozdělí.

"Spocku?"

"Miloval jsem svého Jima," přizná se Spock. "Nebylo to vulkánské, ale to nic neměnilo na tom, že Jim byl polovinou mé duše. A když jsem ho ztratil, zlomilo mě to."

Jim nic neřekne, jen ho vezme za ruku.

"Jaká je tvá nejhlubší pravda?"

"Chci, abys mě políbil, Spocku. Chci mít pocit, že mě někdo miluje."

Spock to udělá.

Bylo to nelogické, ale mladý Jim Spockovi připomínal šelmu.

Byl stejně obratný, inteligentní a prohnaný. A když nalezl svou kořist, nehodlal se jí vzdát.

Tentokrát zaměřil svou pozornost na Spocka. Vůbec mu nevadilo, že je Spock o století starší.

A čím víc Jim se Spockem flirtoval, dotýkal se ho a sváděl ho, tím méně to vadilo i Spockovi.

Jim opravdu zaútočil na oslavě narozenin doktora McCoye. Přitočil se ke Spockovi, zašeptal mu do ucha: "Věděl jsem, že tě najdu. Přede mnou se neschováš." A pak ho políbil. Po vulkánsku.

Spock věděl, že by neměl.

Ale Jimovou kořistí se stal dobrovolně.

Kirk zíral na obrovské vejce trůnící na Spockově posteli.

"Spocku... co to je?"

Spock povytáhl obočí. "Překvapení... Jime. Budeme mít dítě."

"Dítě? Ale jak... Spocku, nevěděl jsem, že Vulkánci snáší vejce."

"Vulkánci ne. Ale ukázalo se, že má hybridní fyziologie vede k nečekanému způsobu rozmnožování."

"No, a jak daleko je ve vývinu?"

"Přibližně tři pozemské měsíce."

Kirk se rozechvěle usmál. "A zrovna, když jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí..."

"Jime..."

"Hm?"

"Chtěl by sis poslechnout její tep?"

"Takže to bude holčička?"

"Vskutku."

"Myslíš, že by se mohla jmenovat Amanda?"

"Myslím, že má matka by to ocenila."

"Jsme domluveni."

Pokud by se měl Spock vrátit zpět ke pramenům své lásky k Jimovi...

Musel by jít do chvíle, kdy s ním poprvé splynul.

Bylo to v rámci mise. Ani jeden z nich o to příliš nestál. Spock jednoduše chtěl zachránit svému kapitánovi život.

A dostal mnohem víc, než očekával.

Jimova mysl do Spockovy zapadla jako dílek puzzle.

Jime... T'hy'la... Uvědomil si Spock. Odtáhl se, ale už bylo pozdě. Pouto mezi nimi vzniklo.

Když proto Jim přišel toho večera do Spockovy kajuty a přitiskl své rty na jeho, Spock se nebránil.

Věděl, že bez Jima nedokáže žít... jakkoliv jednou bude muset.

"Ne, ne! Prostě to udělej."

Spock si povzdechl. Jima sice miloval, ale občas mu nerozuměl. Jako třeba nyní, když po něm Jim chtěl, aby se převlékl do své staré uniformy.

"Mohu se zeptat proč? Pokud je mi známo, nejste módní expert, kapitáne."

"Jime," opravil ho Jim automaticky. "A co tím jako myslíš? Já mám skvělý vkus!"

"Když to říkáš... Jime. To ale stále nevysvětluje, proč si mám obléct svou starou uniformu z Akademie."

Jim cosi zamumlal.

"Prosím?"

"Myslel jsem... že bychom mohli udělat roleplay."

Povytažené obočí. "To zní... logicky."

"Počkej, Spocku, vážně?"

"Ano."

"Spocku, já tě tak miluju!"

"Já vím."

Když Spock po letech znovu uvidí Jima, je to jako vstání fénixe z popela.

Jediný problém je... tento Jim si Spocka nepamatuje. Neví, co všechno prožili. Co jeden pro druhého znamenali.

Jestli něco z toho Jim vyčte během splynutí myslí, nezmíní to. Až později, když se loučí.

"Pořád ho miluješ?" zeptá se Jim.

Spock polkne nasucho. "Ano."

Pohled plný naděje. "Myslíš... že bys mohl milovat i mě?"

Spockovo srdce se bolestivě sevře. "Jime... já už nemohu."

Jim se kupodivu neurazí. Jen políbí Spocka. Krátce. "Rozumím. Žij dlouho a blaze, Spocku."

"Mír a dlouhý život," Spock zašeptá.

Už nikdy se nesetkají.

Když si Kirk uvědomil, že Spock prožívá Pon Farr (už zase!), bylo příliš pozdě, aby zamířili k Vulkánu.

Jako první se svěřil Kostrovi. Doktor potřásl hlavou a prohlásil: "Tak co uděláš, Jime? Necháš ho na holičkách, ať si s tím poradí sám?"

"To nejde, Kostro. Spock to sám nezvládne."

McCoy se ušklíbl. "Tak potom víš, co máš dělat, ne?"

Kirk nahlas zaúpěl.

O týden později

"Kapitáne, co vás vůbec přimělo mi pomoct?"

"Říkej mi Jime. Myslím, že jsme si na to dost blízko. A já... Ashau nash-veh tu, Spocku."

"Jime, tvá výslovnost je příšerná."

"Já vím."

"Ale také tě miluji."

Spock hlasitě zasténal, když mu Jim olízl ucho.

"Ššš," chlácholil ho Jim, zatímco jeho prsty hledaly všechna ta místečka přinášející Spockovi rozkoš. "Takhle nás uslyší celá loď."

Spock zalapal po dechu, když ho Jim jemně kousl. "Jime... víc!"

"Co víc? Co pro tebe můžu udělat? Už tak jsme dneska došli dál, než jsme původně chtěli."

Spockovy tváře se zbarvily do zelena. Něco zašeptal.

"Co jsi říkal?"

"Jime, prosím..."

Jim se ušklíbl. "Neboj, lásko. Vím, co potřebuješ." Jim uchopil Spockovu ruku a začal sát jeho prsty.

A Kostra, který zrovna procházel okolo Jimovy kajuty, mu to, co uslyšel, nikdy nepřestal vyčítat.

Kapitánův osobní deník, hvězdné datum 2266.01

Spock má dneska narozeniny. Rozhodl jsem se, že mu konečně řeknu, co k němu cítím.

10.00 Spock doposud nedorazil na můstek. Čekám.

10.50 Uvědomil jsem si, že Spock má dneska volno.

12.30 Oběd. Spock se chová jako vždycky. Právě na mě vytahuje obočí, protože nedávám pozor. Když ono mu to tak sluší...

15.45 Ocenil by Spock, kdybych mu dal květiny?

17.15 Anebo raději čokoládu?

17.45 Ne, počkat, Vulkánci se z čokolády opíjejí.

20.15 Kašlu na to. Prostě mu začnu olizovat prsty a budu doufat v nejlepší.

Když Jim umírá, Spock je daleko.

Přesto Jimovu smrt cítí tak silně, jako kdyby stál vedle něj.

Nohy se mu podlomí, srdce se divoce rozbuší... Spock omdlí.

Když se probere, zasáhne ho pocit nevýslovné ztráty a vyhrknou mu slzy. Leží na nemocničním lůžku, prakticky v rouše Evině. Ale nejvíc obnažené je jeho srdce.

"Spocku? Co se stalo?" povědomá tvář na něj hledí, ale není to Jim, už nikdy to nebude Jim. "Zavolali mě k tobě."

"Doktore McCoyi... Jim je... Jim..."

Zbytek věty nedořekne. Není to třeba.

"Spocku. Je mi to líto."

Spock přikývne a doufá, že Jima bude brzy následovat.

Existovala místa, kde se člověk nechtěl probudit.

Jim Kirk si to uvědomil v okamžiku, když se probral v cele, do půl těla nahý... a se Spockem.

"Ale ne, už zase!" zasténal Jim.

"Jsi v pořádku, Jime?"

Spock vypadal klidně. Jak jinak.

"Jasně. Jen teď musíme vymyslet, jak se odsud dostat."

"Podařilo se mi vyslat nouzový signál, zatímco jsi odpočíval. Nyní jen musíme vyčkat příchodu posádky."

"Ale co budeme dělat mezitím...?" Jim se usmál. "Už to mám."

Spock zezelenal. "Jime, nejsem si jistý, že tohle je vhodné místo..."

Slova ho opustila, když ho Jim políbil.

Nakonec nebylo špatné se tam probudit.

Na to, jak byl Spock inteligentní, mu mnoho věcí nedocházelo.

Zejména to, že o něj měl Jim zájem.

Pravda, Jim to dával najevo zvláštním způsobem. Hacknout Spockův test možná nebyl nejlepší způsob, jak ho získat, ale aspoň si Spock Jima díky tomu všiml.

A nabonzoval ho Akademii, kvůli čemuž Jima málem vyloučili.

Jim se rozhodl změnit přístup a skočit do toho ještě víc po hlavě.

"Jsi idiot, Jime," potřásl Kostra hlavou. Jim se ale nenechal odradit.

"Spocku, chci tě políbit. Souhlasíš?" zeptal se jednoduše.

Spock povytáhl obočí... a přejel svými prsty po Jimových.

Jim se to rozhodl brát jako souhlas.