Pod ocelí

Rozmazlený fracek je to. Pořád jen dělá ramena, přesvědčený o vlastní jedinečnosti... Srdce má z oceli. A mozek nejspíš taky...
„Na co myslíš, Merline?“
„Na váš hnůj, pane,“ odpoví Merlin bez mrknutí.
Artuš se usadí na parapet a pozoruje sluhu při práci. Zřejmě dočista zapomněl odseknout něco rýpavého.
„Pane?“
„Kdyby ti někdo předepsal nevyhnutelný osud, který je ti odporný, smířil by ses s ním, nebo se marně pokoušel ho změnit?“
Merlin se zasměje.
„Král vám našel nevěstu?“
Kdyby Merlin vzhlédl od vidlí, zahlédl by v Artušově pohledu zoufalé, zranitelné ano. Ale neudělá to, a Artuš se zase schová za brnění.