Obětina

Vedla je dlouhou neznámou chodbou naprosto bezchybně a bezpečně, tak, jak to uměla jenom ona. Dlouhé rudé vlasy za ní při chůzi elegantně vlály a spolu s bílou splývající róbou způsobovaly, že upoutávala pozornost každého kolem.
Do místnosti vstoupila jako první. Věděla, že je to past. Věděla to a nemohla s tím nic dělat. V sázce bylo příliš mnoho. Buď skončí ona, nebo celé lidstvo.
"Ach, drahoušku, zůstaneš tady?"
Už se rozhodla. Obětuje se. Zůstane zde zavřená a lidská rasa přežije.
Jemně kývla nádhernou hlavinkou a klesla na postel jako bez života.
Po cestě z psychiatrické léčebny matce tekly slzy.