DMD č. 18. pro 18. 4. 2016. Téma: Tak umírá Mary Sue

"Viděli jste ji včera v té sukni?"
"Nechal bych si říct..."
"Navíc není žádná hloupá husa, jednou bude skvělá odstraňovačka."
"Jestlipak víte, co jsem zjistil? Číslo jejího pokoje!"
"A k čemu ti to bude? Dáš jí za dveře kytku?"
"Nechte toho, ještě jsem neřekl to nejlepší. Do jejího pokoje je čirou náhodou krásně vidět z toho velkého stromu před budovou. Kdo jde se mnou?"
...
"Je to tenhle pokoj."
"Jaká postel je její, co myslíte?"
"Ta uklizená, to je přece jasné."
...
"Už jde, už jde!"
Znechuceně: "Co to má na hlavě?"
"A na obličeji?"
"Jde k té špatné posteli."
"Ach jo..."

Nejtišší z lidí.
Tak ho nazvali.
Zachráněný zázrakem.
Vychovaný princ dvojí krve.
Vyvolený, přesto, že selhal.
Nevýřečný prostředník mezi Bohem a člověkem.
Činící zázraky, před kterými Egypt musel sklonit hlavu.
Rozmlouvá s Hospodinem ve stanu Setkávání jako přítel, když národ v bázni stojí opodál a přihlíží.
Statečně vystupuje na Horu - při návratu jeho tvář září.
Viděl a slyšel už tolik, přesto se odváží žádat ještě víc.
Chce vidět samotného Nejsvětějšího.
Tu možnost dostane.
Pak na malou chvíli, snad ve vzteku, snad z únavy, zapomene.
Chvíli chce být tím nejdůležitějším.
S pohledem upřeným do Zaslíbené země, naposled vydechne na jejím prahu.

"Tak ještě jméno."
"Co třeba Mary Sue?"
Tázavě se na ni podívali.
Vysvětlila jim to.
"Jop, to sedí," pokýval hlavou Calvin. "stavět takovýhle krám zrovna tady stejně nikdy nemělo smysl.
Kosmická loď BC-501, prototyp, který měl vydláždit cestu novým, dokonalým bojovým plavidlům Země, stoupala od planety. Bez posádky, na své první a poslední misi.
Její štít jiskřil, jak absorboval zásahy z obří lodě na orbitě.
Pak se Mary Sue přiblížila, a lodní počítač provedla naprogramovanou sekvenci příkazů.
Asgartský paprsek přesunul bránu na loď a systém ji přetížil.
Obloha Hefaistu rozkvetla ohněm.
"A tak umírá Mary Sue," řekl Tomas do ticha.

"Tichošlápku, při tom útoku v Suffolku zemřela i Jessica Alvarezová!"
"Ehm... kdo?"
Remus na něj vrhl šokovaný pohled.
"Vždyť jsi s ní... byl! Ta pěkná blondýnka z Mrzimoru."
"Ech... ta s tou pihou nad rtem?"
"Ne! To je Celia! Jessie byla kudrnatá, štíhlá..."
"Každý ji měl rád! Měla nejlepší známky a létala na koštěti jako bohyně," přidal se James.
"Měla fakt perfektní prsa," pronesl truchlivě Petr.
Sirius si pomyslel, že holek s perfektním poprsím měl mraky, a vzápětí se zastyděl.
A zařekl se, že se připojí k boji proti Voldemortovi.
A pro příště si aspoň zkusí zapamatovat jména svých holek.

Hermiona zmateně zamrkala.
Harrymu zaskočilo.
„Co prosím?“ otázala se nakonec Hermiona a doufala, že to nevyznívá nezdvořile.
„Chci vědět, v jakém vztahu k mému synovi se nacházíte,“ zopakovala paní Snapeová nevzrušeně. „Už jsem měla tu čest se spoustou jeho známostí - jedna větší tragédie než druhá. Víla, upírka, mořská panna, zakletá princezna... Naposledy nějaká mudlovská chudinka, která se propadla časoprostorem rovnou do Bradavic. Mařenka se jmenovala. Tu mám pod bylinkovým záhonem.“
„Vy - vy jste ji -?“ Harry zalapal po dechu.
„Pelyněk po ní neskutečně pookřál,“ poznamenala Eileen a nonšalantně upila vína. „Tak jak to je? Co spolu vlastně máte?“
„NIC!“ prohlásili svorně.

Smrt se nevyhýbá ani Mary Sue. Zpravidla jde o smrt násilnou, ať už zaviněnou cizí osobou, nebo způsobenou vlastní rukou. Může být zabita padouchem, zhrzeným milencem, nebo se hrdinně obětovat pro blaho lidstva. MS chudinku může zabít prakticky kdokoli. Častějším způsobem odchodu je suicidum. Typicky z důvodu nešťastné lásky nebo celkového nepochopení ze strany okolí a špatného psychického stavu dotyčné. Možnosti pak jsou různé, od skoku ze skály, přes podřezané žíly, po otravu, např. medikamenty. MS však vždy odchází náhle, tragicky, okázale a esteticky. Potíže spojované se stářím se jí vyhýbají. Nebo snad někdo slyšel o Mary Sue na LDNce?

Vyjel jsem na svém vozíku výtahem do patra. Sherlock Holmes se na mě usmál a popojel se svým invalidním vozíkem blíž ke elektrickému krbu.
„Vítejte, starý pardále, podle plnosti vaší kapačky soudím, že u vás dnes byla Sestra Douglasová,“ udivil mě svou dedukcí hned na začátku.
Pak se přesunul ke svému notebooku, a otevřel mail.
„Podle fontu je jasné, že pisatel je v tísni,“ udivil mě další dedukcí.
„Případ je ale jasný, tahle spřežka zcela jasně dokládá, že nám lže a sám je vrah,“ pokračoval.
„Uź jsem informoval Lestardova vnuka, který ho vyrazil zatknout,“ uzavřel celý případ.
A bylo to!

Vařila ibiškový čaj, pekla perníky, zastávala se slabších a odháněla padouchy a podvodníky svou mocí i důvtipem. Léčila bylinkami, zaříkadly. Vykládala budoucnost i minulost těm, kdo měli více otázek než odpovědí. Tančila na paloucích v měsíčním svitu, divoce a nespoutaně se pohybovala lesem i poli a loukami, v noci stejně rychle a srdnatě jako ve dne. Lokny vlasů barvy nehlubší půlnoci jí padaly na ramena v těžkém závoji a jiskřivé hnědé oči měkce hleděly na svět, vždy připravené nechat se okouzlit.
Krásná, moudrá, laskavá, ovládající magii, léčící a chránící.
Dokonalosti se vzdala, když poprvé pozvedla ruku v hněvu k pomstě.

„Zachovejte klid! Hned s tou obludou skoncuju!“
„Ale pani… pani počkejte!“
Svist. Čvacht.
Chropt.
„Bobe, Bobíčku, co to bylo?“
„Nevim, Bobku. Nějaká divná pani. Chtěla ublížit Punťovi.“
„Myslim, že ji Punťa zasedl, Bobe.“
„Musíme se tam podívat. A pohřbít ji, nebo tak něco.“
„To jo, Bobe. A utěšit chudáčka Punťu. Je to hodnej dinosaurus, von nechtěl.“
„Je z ní úplná kaše, Bobku. Nekoukej na to.“
„Nekoukám, ale hezky to voní, Bobe. Jako mrkev.“
„Co?“
„Jé, Bobe, je to mrkev! Strouhaná mrkev! Zobni si!“
„Fuj, kanibale. Nojo, fakt mrkvička. Punťo, dej si taky!“
A tak díky Mařeně brontosauři a králíci nevyhynuli.

Narodila se jako sedmý potomek za unikátní konstelace hvězd a již od útlého dětství byla výjimečné dítě. V jednom měsíci uměla chodit, ve dvou mluvit a ve třetím psát a číst. A když se v jednom roce projevilo její magické nadání, rodiče se rozhodli, že ji dají studovat na Akademii. U přijímacích testů zazářila, téměř v každém ročníku zachránila školu před temnými silami a odpromovala s nejvyššími vyznamenáními a uznáním samotného ředitele. Obdržela hůl vykládanou rubíny a vyrazila do světa, byla před ní zářná kariéra potulné mágyně – hrdinky.
Hned ve vstupu do její první jeskyně spustila past – nastražený tunový balvan.